„Celej život, když to řeknu za sebe, celej život nám tloukli do hlavy, jak je Sovětskej svaz velkej, jak je hodnej, jak všechno. A co teď udělal? Já jsem to ale takhle řekla dětem. A teď si představte, že jednou mi jeden kluk, ale to už bylo v době, kdy jsem ještě učila, ale ne v tom Frymburku. On už byl taky starší, a on mi řekl: ‚Ale paní učitelko, vy jste byla odvážná, víte, co jste nám to tenkrát říkala?‘ A já, abych pravdu řekla, jsem mu řekla, že už asi nevím, tak on mi to zopakoval, že jsem je prostě odsoudila, že nejdřív byli výborný – a co udělali, jak byli výborný.“
„Asi tak 1952 nebo 1953 se na to přišlo. Prostě byl do toho taky zataženej. Byl vězněnej v Leopoldově. Za to, že neudělal nic, dostal 15 let. Babička, protože měla režijní jízdenku, tak se rozhodla, že všechny děti postupně, taťku, mamku a potom nějaké děti, které chtěly jet do Leopoldova, já jsem tam byla za strejdou se podívat. Já jsem tam neměla jezdit. To bylo hrozný. Co udělali z takovýho člověka, to nebyl člověk, to byla troska. Dostal 15 let, po sedmi letech ho pustili domů, aby doma umřel. To je takový hrozně smutný.“
„Ještě vám můžu říct, že jsem učila tehdy ve Frymburku a měla jsem volnou hodinu. A ještě několik, asi tři jsme tam byli. Přišli tam tři ruští vojáci ověnčený, ty zbraně nedovedu pojmenovat, a pořád na nás jako, že se k nim nechováme dobře. Rusky tedy, to jsem ještě uměla víc. Ale my jsme jim zase říkali, že to oni se nechovají dobře, co tady dělají. No, to byl zážitek, to vám řeknu. Oni měli na sobě, já nevím kolik kilo zbraní. Vždyť by nás mohli zabít. Pro mě to bylo něco hroznýho.“
Vítězslava Neubauerová, za svobodna Tesařová, se narodila 11. května 1945 v Poříčí u Českých Budějovic. Už v roce 1946 vyslyšeli její rodiče výzvu vlády, šli budovat poválečné pohraničí a přestěhovali se do Loučovic. V roce 1950 bylo hned za obcí zřízeno hraniční pásmo, ze kterého museli jeho obyvatelé odejít. Hned za vesnicí začínala železná opona. Jejím strýcem byl Václav Tesař, jeden ze špionážní skupiny vyšebrodského lékaře MUDr. Zenáhlíka, který byl v roce 1953 odsouzen v kauze pod krycím názvem „Doktor“ k 14 letům odnětí svobody, trest si odpykal ve věznici v Leopoldově. Od roku 1959 žila v Lipně nad Vltavou. Vystudovala tzv. jedenáctiletku v Kaplici a následně Pedagogický institut v Karlových Varech. Stala se z ní kantorka a celý život se věnovala dětem na prvním stupni. Učila děti na základních a ve zvláštních školách, v letech 1978–1982 byla i ředitelkou. V roce 2021 žila Vítězslava Neubauerová v Lipně nad Vltavou.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
