David Němec

„A jak se díváš na takovou tu argumentaci, kterou lidi také používají, jako že se báli, že přijdou o práci?“ – „No, mohli přijít o práci, přišli by o práci, jako kdekdo. Ale to oni věděli nebo nevím, jestli byli slepí. Můj táta taky přišel o práci. Po dvaceti letech, kdy vybudoval něco na foniatrické klinice, tak byl vyhozený na hodinu. To byl prostě risk. Spolužáci na škole měli takové rodiče, že se ve škole říkalo něco jiného a doma taky něco jiného. V tomto směru myslím na Poláky, kteří byli kamarádi z KORu (Komitet Obrony Robotników). Když jsem ještě měl pas a jezdil jsem do Polska, tak jsem si říkal, proč my nejsme taky takoví. Oni říkali: ‚Co vy jste to za lidi?‘ Ti Poláci tam prostě nešli proti sobě. Byl jsem v té době někde na mši ve Varšavě a četli tam čtení nejslavnější polští herci. Říkal jsem, jak je to možné, a oni říkali, že to tam tak mají. Že to nikdo nepustí dál.“

„Já jsem vlastně neznal moc lidí, kteří podepsali Antichartu. Po letech, koncem osmdesátých let, někdy v roce 1987 či 1988, jsem se docela sblížil s Jirkou Křižanem, který mi říkal, že podpisem Anticharty se v něm něco zlomilo, což u něj vyústilo v Několik vět. Byl v tom velmi aktivní a zapojoval do toho svoje kolegy kolem televize nebo různé hvězdy. Říkal mi, že Anticharta ho velmi ponížila a že se rozhodl, že bude dělat všechno proti tomu.“ – „To ale asi nebyl typický příklad, že...“ – „Ne, to rozhodně ne.“ – „A co ten častý argument, že podpis Anticharty byla jen formalita? Že šlo jen o jeden z mnoha prorežimních rituálů? Chtěl bych vědět, jestli to bylo nic, nebo jestli to mělo způsobit nějaký problém a způsobilo to nějaký problém.“ – „Myslím, že to mělo způsobit problém u těch lidí. Jako se to stalo u toho Jiřího Křižana. Ale to se většinou nestalo. U něj to bylo spadnutí z koně.“ – „A jaký problém to mělo způsobit?“ – „Řekl jsem to obrazně. Že je to, jako když svatý Pavel spadne z koně a uvědomí si něco. Že takhle ne. A bohužel to nezpůsobilo tenhle problém u těch ostatních.“