Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.
Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)
Patřil jsem ke generaci, která s nadějí vstupovala do komunistické strany
narozen 7. ledna 1939 v Pardubicích
vystudoval historii na univerzitě v Olomouci
v mládí vstoupil do KSČ
na podzim 1969 obhájil dizertaci
během normalizačních prověrek vyloučen z KSČ
učil na středních školách
ve volném čase se věnoval kastelologii
po roce 1989 obnovil akademickou kariéru
od roku 1996 působil na univerzitě v Hradci Králové
v roce 2006 jmenován profesorem
Profesor František Musil se narodil 7. ledna 1939 v Pardubicích, většinu života ovšem prožil v Ústí nad Orlicí. Z raného dětství si pamatuje pouze příjezd Rudé armády.
Od dětství se zajímal o hrady a zámky, které navštěvoval s rodiči v okolí svého bydliště ve východních Čechách. Kromě toho měl i blízký vztah ke Slovensku, jeho otec a teta zde před válkou působili jako učitelé.
Po maturitě na gymnáziu v České Třebové se přihlásil ke studiu historie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde v té době učil významný odborník, profesor Ladislav Hosák. Ačkoli František Musil nezažíval na žádné škole významný politický tlak – i univerzitní prostředí popisuje jako poměrně otevřené a svobodné - přeci jen vnímal určité „potřeby doby“.
„Profesor Hosák byl jeden z nejlepších znalců moravské vlastivědy. Když jsem končil studium, loučili jsme se, tak se mě ptal, co bych chtěl dál dělat. Řekl jsem, že se pustím do dějin šlechtických sídel a jako začátek bych chtěl upravit a zmodernizovat první díl Sedláčka [dílo historika Augusta Sedláčka Hrady, zámky a tvrze Království českého] ‚Chrudimský kraj‘. Načež pan profesor mi říkal: ‚Je to hezký záměr, ale prosím vás, od toho ustupte, protože teď žijeme v době, kdy hlavním předmětem historie je revoluční dělnické hnutí, život dělnictva, a rozhodně nikdo vás nebude podporovat, když budete psát o sídlech vykořisťovatelů.“
František Musil neuposlechl a do studia středověkých hradů se přeci jen pustil. Dnes (2018) tak patří k největším odborníkům na kastelologii Českých zemí. Cesta za vysněnou vědou ovšem svá úskalí přece jen měla.
V roce 1968 složil František Musil rigorózní zkoušku. Dizertaci obhájil 6. listopadu 1969, ovšem diplom CSc. obdržel až v roce 1990. Rok 1968 a hlavně doba následné normalizace znamenaly pro Františka Musila pozastavení slibné kariéry i ideový přerod.
„V roce 1969 jsem se dostal do určitých problémů. Patřil jsem k té generaci, která vstupovala do [komunistické] strany. Nezapírám, že jsem členem strany byl. Byl jsem generací, která v tom chápala a viděla další určitý smysl života a věřila, že může něco pro rozvoj společnosti udělat. Přišel rok 1968, kdy jsme si začali uvědomovat některé problémy, které vyvstávaly, a změnili jsme své názory. A z toho pro mě vyplynulo, že v roce 1970 jsem byl vyloučen ze strany a tím se zastavila možnost dostat papíry na CSc.“
Informaci o vyloučení z Komunistické strany Československa (KSČ) obdržel písemně a za hlavní důvod považuje svůj diskuzní příspěvek na okresní konferenci z 30. června roku 1968. Krátce předtím vyšlo v několika tehdejších novinách a časopisech provolání Dva tisíce slov. „Já jsem se vyjádřil v tom smyslu, že v tom nevidím nic špatného.“ I jako vyloučený člen ovšem musel přednést několik přednášek o dějinách komunistické strany, prý v okolí nebyl nikdo jiný, kdo by byl schopen téma odprezentovat.
Mohl pak učit jen na střední průmyslové škole textilní. Ve volném čase se věnoval výzkumu středověkých šlechtických sídel. Po sametové revoluci nastoupil na Univerzitu Palackého v Olomouci, kde externě vyučoval kastelologii, a následně v roce 1996 na univerzitu v Hradci Králové. V roce 1998 obhájil habilitační práci a 6. listopadu 2006 obdržel z rukou prezidenta Václava Klause titul univerzitního profesora. V současnosti (2018) stále působí na univerzitě v Hradci Králové, kde se věnuje starším českým dějinám, regionálním dějinám východních Čech a Kladska, dále kastelologii a nejstarším dějinám Uher a postavení Slovenska ve feudálních Uhrách.
© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Příbeh pamětníka v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj (Noemi Sáričková)