František Mráz

„A ještě tak asi kilometr od nás byl jeden bohatý baron, a ten měl asi sto hektarů pole. A až za naší dědinu asi dva kilometry, protože jsme tam chodili do toho města, tam bylo melounový pole. A ty Němci zřejmě, ne, že mně, ale to jsem se dozvěděl od starých chlapů, protože tehdy chlapi se sešli po, už válka bylo pryč, že, už potom my jsme o válce nevěděli nic, když se bili tam u Dunaje v Maďarsku a tak, no. A oni ty němečtí letadla začaly bombardovat to melounový pole. Protože si mysleli, že tam leží vojáci. Že mají helmy. To jsem se dozvěděl od dědy a od strýca. Proč bombardovali to melounový pole."

„Pravou válku jsme poznali, až se už fronta vracela. A tam začala zuřit ta válka. Třeba jsem viděl, jak ty němečtí vojáci měli ty Sajdky, ty motorky. A ty ruští vojáci, to, to si dovedl teprve jako teď uvědomit, ne pozdějš, až jsem byl dospělý, jsem uvědomil, co se vlastně dělo. Tak třeba ty němečtí vojáci měli na těch kulometech, teda na těch motorkách, namontovaný kulomety. A jak ty Rusi se shromáždili a šli dopředu, za frontou, to byli ty dodatečný vojáci, který se uzdravili. No. A oni se seřadili do čety nebo roty, to už si, až jsem byl na vojně. Oni s tím kulometem postříleli já nevím kolik těch vojáků, a oni tam padali na ulici, a oni nasedli na ty Sajdky a odjeli pryč."

„V obci se shromažďovali a vojáky rozdělili po barácích. Ponosili tam všechny raněné a ty, co umřeli, zakopali na hřbitově. Pak utvořili jakousi jednotku a vraceli se přes Ukrajinu do Ruska. Potom přišli ruští kozáci a to byla strašná jednotka, gangsteři. Po dědině posbírali dobytek a vyhnali ho za dědinu. Posbírali mladý kluky a ti museli hnát dobytek přes Ukrajinu, protože to bylo blízko. Všechno brali, hodiny, ženským prstýnky.“

„Přišli do naší dědiny a postříleli všechny vedoucí pracovníky a ty lidi, co se proti tomu postavili, protože jsme měli hlad. My jsme třeba s mámou vymlátili obilí a měli jsme 49 metráků pšenice. Jenže nám pět metráků chybělo a strýc musel prodat naši krávu, abychom měli na dodávku. Tak nám sebrali všechno.“

„Nenechali nás domů dovézt pšenici a brali ji přímo u mlátičky. A lidé v naší dědině už hladověli a začali se bouřit. Chlapi u obecního úřadu protestovali a při tom zabili jednoho úředníka. Jenže oni okamžitě zavolali vojáky ze Salonty a ti tam přijeli a začali střílet do lidí, takže v 49. roku zastřelili 19 lidí a zbytek naložili do nákladního auta a odvezli do okresního města k výslechu. A tam byla i moje máma. My jsme s Aničkou brečeli, že jsme zůstali sami. Asi za čtyři dny ženský propustili. Chlapy nevím, ale většinu pustili zpět.“