Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Anna Moštková (* 1937  †︎ 2023)

• narozena 18. února 1937 v osadě Medvědí Rokle (německy Bärengraben)

• je německé národnosti

• otec rodák z dnes již zaniklé osady Starý Kopec (německy Altenberg)

• matka rodačka z dnes již skoro zaniklé osady Javořina (německy Urlich)

• otec padl v únoru 1944 ve wehrmachtu

• rodinu nezařadili do odsunu Němců

• v roce 2017 žila Anna Moštková ve Starém Městě

• zemřela v říjnu 2023

Na severní Moravě v nádherné krajině podhůří Kralického Sněžníku stojí městečko s názvem Staré Město. V jeho dnešním katastru s přilehlými obcemi žilo v roce 1930 bezmála čtyři tisíce osm set obyvatel. Naprostá většina z nich ale svůj rodný kraj musela během odsunu Němců v roce 1946 opustit. Staroměstsko se již nepodařilo nikdy plně dosídlit a dnes v něm trvale žije méně než osmnáct set lidí. Mnohé osady v poválečných letech částečně nebo zcela zanikly. Zmizel Adamov (Adamsthal), Lesní Mlýn (Buschmühle), Starý Kopec (Altenberg) a jen pár domů zůstalo v osadách Javořina (Urlich), Medvědí Rokle (Bärengraben), Malé Vrbno (Klein Würben), Štěpánov (Stiepanau) a Hajmrlov. Jednou z mála pamětnic zašlých časů Staroměstska je Anna Moštková (rozená Stöhrová). Její život je úzce spojen právě se zaniklými osadami. Narodila se v Medvědí Rokli, její matka pocházela z osady Urlich, otec ze Starého Kopce a každý den docházel do práce do blízké osady Lesní Mlýn.

Otec padl ve wehrmachtu

U Vrbenského potoka stála malá osada Medvědí Rokle spadající do katastru blízkého Malého Vrbna. Právě tam se jako mladší ze dvou dětí rodičům Adolfovi a Marii Stöhrovým narodila 18. února 1937 Anna. Její maminka pocházela z osady Urlich ležící asi sedm kilometrů za kopcem. Tak jako naprostá většina místních obyvatel byli i rodiče německé národnosti. Matka pocházela z pěti dětí a jako jediná z nich nosila příjmení Spillerová. Narodila se totiž jako nemanželské dítě a ostatní sourozenci už měli příjmení po svém otci Aloisi Zatloukalovi. Ten v osadě Urlich s přibližně šedesáti obyvateli měl jako jediný československou národnost. Na Staroměstsko přišel někdy po první světové válce z obce Vilémov na Litovelsku.

V mládí si matka pamětnice chodila přivydělávat do tíren lnu v osadě Starý Kopec. Právě v této osadě, v níž tehdy žilo v šestnácti domech něco málo přes sto obyvatel, se seznámila s Adolfem Stöhrem. V roce 1933 si novomanželé Stöhrovi koupili dům v osadě Medvědí Rokle, v níž tehdy stálo asi osm domů. K hospodářství patřilo pět hektarů zemědělské půdy, roztroušených na několika polích na přilehlém kopci. Otec ještě pracoval ve stolařství v pět set metrů vzdálené osadě Lesní Mlýn, v níž se nacházela kaple sv. Jana Křtitele a několik dalších výstavních budov.

Rok a půl po narození sestry Marie Staroměstsko stejně jako prakticky celé pohraničí po tzv. mnichovské dohodě zabralo nacistické Německo. Necelý rok poté Německo 1. září 1939 napadlo Polsko a vypukla druhá světová válka. Místní muži pak museli narukovat do wehrmachtu. Výjimku měli někteří zaměstnanci v důležitých průmyslových odvětvích, a protože část místních mužů pracovala v dole grafitových rud v Malém Vrbně, nemuseli narukovat. Nabídku tohoto zaměstnání dostal i otec, ale odmítl ji prý se slovy, že pod zem ho nikdo nedostane. Nastoupil tedy do řad wehrmachtu a bojoval na ruské frontě. Jeho dcera Anna Moštková vzpomíná, že během dovolené dvakrát nakrátko přijel domů. „Přijížděl vždycky vlakem do Branné a maminka to už věděla a honem vylezla na třešeň natrhat třešně a pak z nich upekla buchty. Vždycky se už ze stromu dívala, jestli nejde z Branné. Maminka ho pak vždycky doprovázela do Branné na nádraží. Vždycky jí říkal, ať už jde, že se už nebude ohlížet. A tehdy, jak naposledy odcházel, tak maminka se podívala a on se ohlédl. To bylo naposledy, co se viděli.“

V únoru 1944 rodině přišla zpráva, že pětatřicetiletý Adolf Stöhr padl u městečka Krasnaja Gora v regionu Brjansk v Rusku. „Z Vrbna přišel nějaký člověk říct, že táta padl. Maminka tomu nechtěla uvěřit, brečela a převalila stůl,“ vzpomíná Anna Moštková.

V řadách wehrmachtu padl také strýc pamětnice z Urlichu Alois Zatloukal a v německém námořnictvu (Kriegsmarine) sloužil také jeho bratr Willi, který válku se štěstím přežil. Loď, na níž sloužil, totiž Spojenci potopili zrovna v době jeho dovolené.

Kraj se vylidnil

Po otcově smrti se matka musela sama postarat o celé hospodářství i dvě dcery. V září roku 1944 Marie nastoupila do jednotřídní školy v Malém Vrbně. V květnu 1945 pak do osady vstoupili sovětští vojáci a válka skončila. V průběhu dalšího roku v kraji proběhl odsun Němců. Marii Stöhrovou s jejími dvěma dcerami do něj nezařadili, protože se za ně na úřadech zaručil Alois Zatloukal. Dokonce i sousedé Scholtzovi a Langerovi jako důležití zaměstnanci grafitových dolů zůstali. Naprostá většina místních obyvatel ale do transportů směřujících do okupačních zón Německa nastoupila. Odjeli i otcovi sourozenci ze Starého Kopce, Franz Stöhr s manželkou a dcerami Elzou a Mits a Anna a Josef Weiserovi s dvěma syny.

Krátce poté se i matka s Annou a její sestrou Marií chtěly přestěhovat za rodinou na Urlich. Matka ale v mládí sloužila na Hané a uměla česky, a tak si ji vyžádal správní komisař v Kunčicích Alois Valenta. Všechny se tak musely nastěhovat do výměnku jeho hospodářství. Pamětnice na něj nemá dobré vzpomínky. „Byl zlý a bála jsem se ho. Když maminka uvařila oběd, tak on jedl a my jsme seděly. Najedly jsme se, až když odešel.“

Ve Starém Městě Anna Moštková nastoupila do školy. Nerozuměla ale výuce, protože neuměla česky. Odešla proto se sestrou k prarodičům na Urlich a docházela do školy ve Špiklicích (od roku 1948 Nová Seninka), kde místní učitelka Zdeňka Stryková ovládala také německý jazyk. V roce 1948 se matka s dcerami nastěhovala do Nové Seninky, kde se seznámila s jedním mužem a v roce 1953 se jí narodila ještě dcera Milada.

Domy zbořili

Po škole pamětnice v patnácti letech nastoupila do státního statku v Nové Senince. V roce 1959 tam na brigádu přijelo několik mladých mužů ze Slovácka, mezi nimi i Jan Moštek z Vlčnova. Dva mladí lidé se do sebe zamilovali a 19. září 1959 měli svatbu. Novomanželé se pak přestěhovali do Starého Města a pamětnice nastoupila do místního Moravolenu, kde pracovala až do penze. V letech 1960 až 1964 se manželům Moštkovým narodily tři děti – Jan, Václav a Anna.

Medvědí Rokle se po válce zcela vylidnila. V roce 1960 většinu zdevastovaných domů v rámci hromadné demolice nechalo strhnout ministerstvo vnitra. K zemi se tehdy poroučel i rodný dům pamětnice a dnes se již v lesním porostu nedají rozeznat ani jeho základy. Z původních pěti zůstaly jen dva domy. Ten samý rok zbořili také zbývající domy ve Starém Kopci, kam pamětnice v dětství často chodívala k příbuzným. Zůstaly jen dva z původních šestnácti domů. Jeden z nich využíval jako hospodářské zázemí státní statek. Neudržovaný objekt se ale později zřítil, a tak jedinou budovou je dnes výměnek původního hospodářství rodiny Stöhrovi, který po odsunu Němců sloužil jako zotavovna a pak rekreační zařízení MEZ Mohelnice a od roku 1999 ho vlastní rodina doktora Jiřího Kaly.

Zcela zničena byla i blízká osada Lesní Mlýn. Anna Moštková vzpomíná, že k Rössnerovým s trakařem pravidelně jezdili pro mouku. Na dobových fotografiích vypadá osada takřka idylicky a pamětnice dodává, že ani interiérové vybavení mlýna a přilehlé budovy si nezadaly s jeho vnější podobou. Bohužel jsou z něj dnes patrné pouze základy a náhon a zcela zničena byla i blízká osada Adamov.

Jen na Urlichu několik domů zůstalo. Mimo rodiny Aloise Zatloukala v ní po válce bydlela i sedmičlenná rodina Josefa Stanzela. Kvůli práci v lese je sice nezařadili do odsunu Němců, ale v roce 1948 je poslali na zemědělské práce na Hanou a domů se vrátili až o dva roky později. Posledním obyvatelem osady se nakonec stal dědeček pamětnice Alois Zatloukal, který se odstěhoval někdy na začátku sedmdesátých let minulého století. Urlich tak zůstal zcela prázdný a do zbývajících šesti domů dnes dojíždějí jen chalupáři. Anna Moštková žije s manželem stále ve Starém Městě, v kraji, který se od jejího dětství tolik změnil. 

Anna Moštková zemřela v říjnu 2023.

ČERNÝ, V., Pohledy do dějin Staroměstska. Ústí nad Orlicí, 2011.

KUČA, K., Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VI. díl. Libri. Praha, 2004.

http://www.pametnaroda.cz/witness/index/id/2894/#cs_2894