„Až přišel ke mně, tak já jsem ho pozdravil ,Dobre utro‘, tedy ve své mateřštině, to je jako ,Dobré ráno‘. A on se na mě podíval, vykulil oči – věděl, že jsme řecké děti – a povídá mi ,Dobrý ráno‘ nebo ,Dobrý jitro‘ … ,Dobrý jitro‘ myslím že mně říkal, a já zase na něj vykulil oči, že jako mně odpověděl po našem, a teď se mě začal na něco ptát a já už na nic nečekal, honem jsem vletěl do vagonu a řval jsem jako blázen: ,Lidičky, radujte se, oni mluví jako my!‘“
„To je ,babo raď ‘. Těžká otázka. Ale takhle: Nemám problémy s češtinou. Kdybych měl problémy, nebral bych si občanství. Tím, že jsem si vzal občanství, jsem se stal Čechomakedoncem, dá se říct, jak se říká Čechoamerikán, nebo Čechokanaďan. Oni jsou původem Češi, ale jsou dnes Kanaďané. No tak já jsem dneska Čech, ale rodilý v Řecku neboli v Makedonii. Nějaký problémy s tím nemám.“
„No a i to vzdělání, já nevím, za našich let, můj dědeček uměl perfektně turecky, anglicky, samozřejmě svou mateřštinu, ale řecky neuměl ani pozdravit a nikdy se nenaučil řecky. Ani slovo neuměl řecky.“
„No, jenomže ať to byla levice nebo pravice, a budu teda úplně upřímný, pro nás jako etnické Makedonce to bylo úplně stejný. Že obě strany měly jediný cíl – zlikvidovat makedonské obyvatelstvo z řeckého území.“
Konstantin Miovský se narodil v roce 1935 ve vesnici Strkovo (řec. Platy) v okrese Florina v západní Makedonii patřící Řecku. Jeho rodina byla zemědělsky založená, má dvě sestry, jeho otec padl v roce 1940 na albánské frontě a jeho matka se později vdala za makedonského partyzána, se kterým měla další tři děti. Miovský odešel z Řecka v roce 1948, přes zastávky v Bitole a Prilepu se dostal do Bulkesu, odtamtud byl po měsíci odvezen přes Maďarsko do Mikulova. Prošel domovy v Ľubochni, Slovenské Ľupče, Sobotíně a po krátkém období na výcviku v Bratislavě odešel do učení na strojního zámečníka v Esce Cheb. Po vyučení dostal umístěnku do Královopolské strojírny v Brně, po nějaké době si na popud svého řeckého kolegy udělal střední průmyslovou školu, po maturitě dostal umístěnku do TOS Kuřim, kde pracoval do roku 1994. Vojnou odsloužil u protiraketové obrany města Brna, vyšel jako četař. Z pracovních důvodů vstoupil v roce 1964 do KSČ, v roce 1989 vystoupil, dnes není politicky angažovaný. Má tři děti se svou českou manželkou (dva syny a dceru), jeden z jeho synů vede adiktologii na 1. lékařské fakultě UK, druhý učí na gymnáziu, dcera je finanční poradkyně. Dnes je pan Miovský v důchodu a žije v Tišnově.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
