Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Leoš Mayer (* 1964)

• narodil se 2. června 1964 v Liberci

• účelový dokument Atentát na kulturu v něm roku 1977 probudil zájem o tzv. druhou kulturu

• s kamarády založil v roce 1979 svou první skupinu HRC a později v roce 1987 undergroundovou skupinu UKD

• v druhé polovině 80. let se seznámil s Jiřím Fajmonem, který ho velmi ovlivnil

• se svou manželkou Michaelou se rozhodl veřejně vystupovat proti komunistickému režimu

• v únoru 1988 podepsali Chartu 77 v bytě Petra Uhla a Anny Šabatové

• od srpna 1988 se aktivně účastnili protirežimních demonstrací

• v rámci Palachova týdne v lednu 1989 se rozjeli do Všetat

• sametovou revoluci prožil v Liberci

• v roce 2024 žil v Hrádku nad Nisou

Když se Leoš Mayer seznámil v mechanické dílně na libereckém nádraží s Jiřím Fajmonem, ještě netušil, že právě Fajmonův osud ho ovlivní v boji proti komunistickému režimu. Jiří Fajmon byl politický vězeň, signatář Charty 77 a věřící člověk s celou řadou kontaktů na různé disidenty. Když se Leoš Mayer seznámil s jeho životními peripetiemi a viděl obrovskou míru nespravedlnosti, nechtěl jen nečinně stát a přihlížet.

V roce 1987 se oženil s přítelkyní Michaelou a společně začali proti komunistům bojovat a veřejně vystupovat. Výroba a distribuce samizdatové literatury, pořádání nepovolených akcí, účast na protirežimních demonstrací či podpis Charty 77 byly kroky, kterými dávali veřejně najevo svůj negativní postoj vůči komunistickému režimu.

Atentát na kulturu na mě udělal opačný dojem

Leoš Mayer se narodil 2. června 1964 v Liberci. Rodina žila společně v Hrádku nad Nisou, kde maminka Marie Mayerová (roz. Dušková) pracovala jako učitelka a otec Petr Mayer jako konstruktér. Rodina se nikterak politicky neangažovala, jelikož se obávali případných represí či vyhození z práce. Pamětník vzpomíná i na situaci, kdy například jeho maminka vystavila začátkem roku 1969 ve škole fotografii Jana Palacha a měla z toho velké problémy. 

V roce 1977 běžel na televizních obrazovkách propagandistický snímek s názvem Atentát na kulturu, který měl za cíl zdiskreditovat undergroundovou skupinu The Plastic People of the Universe. Pamětník tento snímek viděl a vyvolalo to v něm zcela opačné pocity. „Pamatuji si, jak jsem někdy v roce 1977 viděl Atentát na kulturu. Udělalo to na mě obrovský dojem. Ti lidé se mi tam hrozně líbili a já je chtěl poznat víc, znát jejich osud, poznat tu skutečnou pravdu,“ vzpomíná pamětník. 

Pamětník měl poměrně silný vztah k hudbě, ke které byl veden již od dětství. V roce 1979 se rozhodl se svými kamarády založit novou rockovou formaci s názvem Hrádecký rockový cirkus (zkráceně HRC), kde hrál na kytaru. Členové skupiny se setkávali hlavně o víkendech, kdy zkoušeli. Leoš Mayer hrál s kapelou až do svého nástupu na vojnu. 

Osud Jiřího Fajmona mě tak šokoval, že jsem nemohl jen nečinně stát

Po dokončení základní školy v Hrádku nad Nisou nastoupil na Střední průmyslovou školu železniční v České Třebové. Tu i přes drobné kázeňské problémy s internátní vychovatelkou úspěšně zakončil a čekala ho vojenská služba. Tu plnil v západočeských Rokycanech jako řidič u dělostřeleckého útvaru. Ve skutečnosti však byl nasazen k raketovému dělostřelectvu. Jako voják cvičil i na připravovanou Spartakiádu konanou na Strahovském stadionu roku 1985.

Po návratu z vojny nastoupil na liberecké nádraží jako zámečník do mechanické dílny. Právě zde se setkal s Jiřím Fajmonem, bývalým politickým vězněm, který se přistěhoval z Ústí nad Labem. „Jirka Fajmon mi pověděl, za co byl odsouzený a co udělal. Jen jsem nevěřícně přihlížel a úplně se to ve mně hnulo. Nemohl jsem jen nečinně stát. Ten jeho osud mě tak ovlivnil, že jsem se rozhodl proti komunistům vystupovat,“ vzpomíná pamětník. 

V roce 1987 se Leoš Mayer oženil s přítelkyní Michaelou Othmani. „Seznámili jsme se na taneční zábavě v den, kdy bouchnul Černobyl,“ s úsměvem doplňuje. Právě manželka Michaela stála po boku pamětníka během jeho protirežimních aktivit a společně vystupovali proti vládnoucímu režimu.

Podpis Charty 77 v bytě Petra Uhla a Anny Šabatové

Jiří Fajmon představil manželům Mayerovým nejen zákulisí komunistického režimu a jeho represí, ale také víru v Boha, samizdatovou literaturu, Chartu 77 či je seznámil s dalšími disidenty To odstartovalo protirežimní vystupování manželů Mayerových, jež vyústilo až v zájem o podpis Charty 77.

„S manželkou jsme odjeli někdy na podzim 1987 do Prahy, do bytu Petra Uhla a Anny Šabatové, kde jsme se blíže seznámili s Chartou 77. Ještě jsme nebyli plně rozhodnutí, zda ji podepíšeme, a odjeli jsme. Nakonec jsme se vrátili v únoru 1988 a podpis přidali. Bylo to jednoduché, více se nám to rozleželo v hlavě a v Praze jsme napsali, že s Chartou souhlasíme,“ vypráví Leoš Mayer.

V tu dobu byl již Leoš Mayer aktivní osobou vystupující proti režimu. V Liberci si obstaral cyklostyl, na kterém s Jiřím Fajmonem vyráběl samizdatovou literaturu. Vedle toho společně vydávali a psali do vlastního časopisu s názvem Nákup (Názory – kultura – politika). 

„Kopírování bylo hlídané a drahé. Obstarali jsme si cyklostyl a začali vyrábět kopie. Cyklostylová blána byla k dostání v každém papírnictví, takže to šlo. Ale bylo to velmi náročné. Celou noc jsme pracovali a ráno do práce. Ale pro určitý okruh lidí jsme kopie vytvořili,“ vzpomíná Leoš Mayer. 

Pochod Českým rájem za propuštění politických vězňů

Na cyklostylu vydával Leoš Mayer jak časopis Nákup, tak i zakázanou literaturu či letáky, které pak roznášel či rozdával po Liberci. Jeho činnost však nezůstala jen u rozšiřování tiskovin. Pamětník se začal účastnit i nepovolených protirežimních demonstrací a pochodů.

Jednou z takových akcí byl i pochod za propuštění politických vězňů. Leoš Mayer vyrobil několik letáků informujících o neoprávněném věznění osob a s několika dalšími aktivisty se vydal na pochod Českým rájem, kde cestou letáky rozdával. Na tuto akci vzpomíná následovně: „Šlo nás poměrně dost. Někdo vyrobil i transparent a vydali jsme se Českým rájem na podporu politických vězňů. Dodnes je to neuvěřitelné, ale nikdo nás nenahlásil, ani cestou nezatkl.“

Od srpna 1988 se Leoš Mayer se svou manželkou Michaelou zúčastnili řady protirežimních demonstrací. „Nebylo to pravidelné. Tady na severu už o nás StB věděla, takže když se něco chystalo nebo mělo být výročí, dostal jsem ‚povolávák‘ na vojenské cvičení anebo nás zavřeli do CPZ na 48 hodin, abychom nikam nemohli,“ vypráví Leoš Mayer o praktikách Státní bezpečnosti a praxi zajišťování v cele předběžného zadržení (CZP).

Leoš Mayer se také zmiňuje o častých výsleších a sledování Státní bezpečností. O chování jednotlivých členů StB vypráví následovně: „Když jsme šli s Jirkou Fajmonem z práce, tak jsem věděl, že nás sledují. Nezatkli nás, ale ten pocit byl jasný. Shodou okolností mě měl na starosti estébák, který měl stejné příjmení jako já. Po revoluci jsem se od jednoho příslušníka dozvěděl, že celkem šestnáct lidí na mě donášelo, ale nemám zapotřebí je s tím konfrontovat.“

Mayerovi jsou přesvědčení, že měli v bytě instalované odposlouchávací zařízení. I když ho nenašli, tak tušili, že v bytě musí být. „Na výslechu na nás tahali věci, které jsme si řekli jen doma v soukromí. Bylo mi to divné. Po revoluci, někdy začátkem roku 1990, k nám přišli dva příslušníci a ze zdi vytáhli přístroj o velikosti tranzistorového rádia,“ vypráví o odposlechu Leoš Mayer. 

Během Palachova týdne ve Všetatech nás všechny rozváželi po širokém okolí

Velkou akcí, které se manželé Mayerovi účastnili, bylo shromáždění v lednu 1989 v rámci tzv. Palachova týdne na připomínku dvaceti let od upálení Jana Palacha. Leoš Mayer se vydal se svou manželkou do Všetat. Už jen výstup z vlaku byl obrovským šokem, protože celé nádraží bylo obklíčené policejními složkami. 

„Hned nás zatkli, oba dost zbili a odvedli na sběrné místo, kde si nás natočili na kameru. Naházeli nás do autobusu a začali rozvážet po okolí. Vždycky se usmysleli a někde v lese dotyčného vysadili. Mě chtěli vyložit někde u Poděbrad, ale já jsem se cuknul, že bez manželky nepůjdu. Příslušník VB mi chtěl dát přes prsty obuškem, ale celý autobus se vzepřel a vyhodili nás oba. Stopem jsme se pak dostali domů,“ vzpomíná na lednové dny roku 1989 pamětník. 

Leoš Mayer vystupoval proti komunistickému režimu až do jeho pádu v listopadu 1989. Sametové revoluce v Praze se manželé Mayerovi nezúčastnili a čas trávili u známých v Novém Bydžově. Důvodem bylo těhotenství manželky Michaely. O to více se Mayer účastnil velkých demonstrací v Liberci. Společně s manželkou vydávali a rozšiřovali letáky, plakáty či noviny informující o politických změnách. 

Nově nabitou svobodu přivítal Leoš Mayer s obrovským nadšením a očekáváním, že se situace zlepší. Aktivně se účastnil prvních svobodných koncertů, jako například hudebního festivalu v Trutnově, kam přijel i Václav Havel. Po revoluci skončil s prací na nádraží a začal pracovat jako řidič a stěhovák. S manželkou založil rodinu a stáhl se do ústraní. 

Leoš Mayer je dodnes v Liberci připomínán tramvajovou zastávkou Rybníček – Zastávka Reného Matouška a dalších libereckých signatářů Charty 77, kde je uvedeno jeho jméno. V roce 2019 mu byla udělena Cena Města Hrádek nad Nisou za mimořádný počin spojený s hrdinstvím a odvahou v době totality. Dále je držitelem osvědčení odboje a odporu proti komunismu.