Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

RNDr., CSc. Josef Matyáš (* 1929  †︎ 2023)

• narozen 27. ledna 1929 v Nekoři

• v dubnu 1950 se stal svědkem Akce K v Klášteře křižovníků u Karlova mostu v Praze

• odvezl z klášterní knihovny část náboženské literatury a tím ji zřejmě zachránil před zničením

• vystudoval matematiku a fyziku na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze

• v letech 1955–1990 pracoval v Ústavu pro výzkum radiotechniky Tesla Pardubice

• je držitelem 15 patentů z oboru výpočetní techniky

• v roce 2021 žil ve střídavé péči svých dvou dcer v Pardubicích a v Brně.

• zemřel 25. listopadu roku 2023

Josef Matyáš se narodil v malé vesničce v podhůří Orlických hor, v chudé rodině cestáře. Jako mladík se cítil být povolán ke kněžství, ale do cesty se mu postavily překážky, které mu jeho plány zhatily. Jak nacisté, tak později komunisté rušili školy, které byly jejich režimu nepohodlné, a Josef jich musel vystřídat hned několik, než se mu podařilo vůbec odmaturovat. S křesťanskou pokorou se podvoloval vrtochům osudu a v důležitých chvílích si nechával poradit od dobrých lidí. Navzdory peripetiím vytoužené vzdělání získal, i když se nakonec nestal knězem, ale uznávaným matematikem. Ještě jako student pobýval začátkem 50. let v pražském klášteře Křižovníků s červenou hvězdou. Zde se stal svědkem nechvalně proslulé akce K a později zachránil před zničením nejcennější část klášterní knihovny.

Na své cestě ke vzdělání se nenechal odradit ani nacisty, ani komunisty

Josef Matyáš se narodil 27. ledna 1929 v obci Nekoř na úpatí Orlických hor a v sousedním Bořitově prožil celé dětství a mládí. Tatínek Josef Matyáš byl okresním cestářem a jeho povinností bylo udržovat sedmikilometrový úsek silnice z Celného do Bredůvky. Byla to těžká a zodpovědná práce a tatínek musel často pracovat dlouho do noci, aby dokázal udržet cestu za každého počasí sjízdnou. Maminka  Jarmila, rozená Lorencová, byla v domácnosti a starala se o malé hospodářství a dva syny – Josefa a jeho staršího bratra Stanislava. Rodina byla silně věřící a každou neděli chodila pěšky do hodinu vzdálené Nekoře na mši svatou. Válka se nad Matyášovými přehnala, aniž by nějak výrazněji zasáhla do jejich životů. Rodina ji přijala jako nevyhnutelné zlo, které jak přišlo, tak zase odešlo. 

Po ukončení 8. třídy měšťanské školy v Jablonném nad Orlicí se Josef rozhodoval, jak dál naložit se svým životem. Bratr Standa mu radil, aby si vzal příklad z něho, našel si práci a postavil se na vlastní nohy. Josef měl ale jiné plány. Chtěl získat střední vzdělání s maturitou a potom pokračovat studiem teologie a stát katolickým knězem. Bohužel podmínky za protektorátu ani v poválečném Československu takovému druhu studia příliš nepřály. Protože byla většina gymnázií za války zrušená, přihlásil se na radu nekořského faráře na obchodní akademii. Po válce studoval v Praze na Arcibiskupském gymnáziu, dokud nebylo i s internátem přestěhováno do Bohosudova v Krušných horách. Josef měl stále blízký vztah se svou rodinou a tak daleko se stěhovat nechtěl. Bylo tedy nutné opět měnit školu a najít si v Praze nové ubytování. Spolužáci mu poradili zeptat se u Karlova mostu v Klášteře křižovníků s červenou hvězdou. Zde Josefa přijali s otevřenou náručí.

Zachránil před zničením část klášterní knihovny

V klášteře se Josef Matyáš nacházel i v onu noc ze 13. na 14. dubna 1950, kdy se uskutečnila první etapa akce K, během které byly všechny hlavní kláštery v zemi obsazeny ozbrojenými příslušníky StB a lidových milicí. Josef Matyáš se o událostech té noci dozvěděl až ráno: „Jako obvykle jsme šli na ranní modlitby a na mši svatou. Kostelník nám řekl, že v noci přijelo auto a všichni kněží, řeholníci a studenti bohosloví byli vyzváni, aby si vzali asi na den jídlo s sebou a ihned nastoupili do připravených aut.“ Že byli odvezeni na nucené práce do speciálních internačních táborů se Josef dozvěděl teprve po letech.

Majetek československých klášterů včetně vzácných knih a uměleckých děl byl později během takzvané akce VK, tedy vyklízení klášterů, v lepším případě převezen do archivů, v horším případě zničen či rozkraden. Část knih křižovnického kláštera se díky odvážnému činu Josefa Matyáše podařilo zachránit. S prosbou o pomoc se na něj obrátila studentka, vedoucí knihovny v křižovnickém klášteře. Byla přesvědčena, že všechny knihy z klášterní knihovny komunisti brzy vyhází nebo spálí. 

„S jedním kamarádem, jmenoval se Jirka Kalvoda, jsme v noci šli a zjistili, že knihovna je zatím neporušená, že tam ještě nepřišli a nezničili ty katolické knihy. Tak jsme je roztřídili do dvou skupin na ty, které jsme považovali za důležité pro věřící katolíky, a na ostatní knihy, které jsme ponechali na místě. Ty už pak  nebylo možné zachránit,“ vzpomíná Josef Matyáš. Knihy určené k záchraně spustili v bednách na břeh Vltavy a lodičkou z půjčovny je převezli na druhý břeh. Na Kampě na ně již čekali kamarádi, katoličtí vysokoškoláci, a knihy si převzali. „Kdyby nás policie přistihla, určitě bychom nemohli studovat dál. Ale dobře to dopadlo,“ uzavírá Josef Matyáš, který svým odvážným činem splatil křižovníkům jejich pohostinnost.

Nestal se knězem, ale matematikem

V klášteře mohl zůstat bydlet až do konce školního roku, jen stravovat se musel jinde. Brzy pochopil, že svůj úmysl stát se katolickým knězem musí opustit. Bylo mu to líto, ale smířil se s tím. Protože v něm výborná učitelka chemie na gymnáziu zažehla zájem o přírodní vědy, rozhodl se jít studovat matematiku a fyziku na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Spolužák Zdeněk Červený mu nabídl, že může bydlet u jeho rodičů v Dejvicích. Manželé Červení byli katolíci a umožnili Josefovi bydlet u nich během celého studia na vysoké škole.
 
Po ukončení studií v roce 1954 obdržel Josef Matyáš povinnou umístěnku na tři roky do severočeských hnědouhelných dolů. Někdo zřejmě usoudil, že jako vystudovaný matematik se nejlépe uplatní jako dispečer provozu při počítání vagonů uhlí. Po roce práce, která ho neuspokojovala, dal opět na radu, tentokrát svého profesora z vysoké školy, a nechal se zaměstnat ve výzkumném ústavu v Pardubicích. Zde mohl získat i byt, pokud se ožení. Maminka jeho přítelkyně nechtěla nic uspěchat a Josef musel svou budoucí tchyni hodně přemlouvat, aby se svatbou souhlasila. Získat byt bylo ale tak lákavé, že nakonec i ona svolila. 

V Ústavu pro výzkum radiotechniky pracoval Josef Matyáš celý svůj profesní život. Jako matematik se zasloužil o rozvoj používání výpočetní techniky v Československu, vypracoval metody optimalizace a statistických výpočtů. Rád vzpomíná na problém zavlažování Žitného ostrova nedaleko Bratislavy. Vymyslel metodu optimálního rozdělení vody Dunaje mezi vodní elektrárnu a zavlažování ostrova. Je také autorem několika odborných knih a mnoha vědeckých článků a bylo mu uznáno 15 patentů. Žádné větší problémy s komunistickým režimem neměl a celý život zůstal věřícím člověkem.