Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jindřich Matoušek (* 1926  †︎ 2022)

• narozen 22. července 1926

• předválečný skaut

• vyučený elektrikář

• během války s oddílem ilegálně skautoval

• v závěru války svědkem náletu amerických letounů na kolonu německých uprchlíků v Uhříněvsi

• v roce 1945 setkání s prezidentem Edvardem Benešem v Hodoníně

• kvůli „politické nespolehlivosti“ nemohl studovat vojenskou akademii

• během pražského jara se podílel na obnově Junáka

• v roce 2021 se angažoval v 35. oddílu oldskautů

• zemřel 26. září 2022

Skauting provázel Jindřicha Matouška celý život. Když jako chlapec objevil jeho kouzlo, netušil, že v budoucnu bude muset skautovat ilegálně. Během druhé světové války s kamarády v činnosti pokračoval, ovšem pod utajením. Všichni z oddílu byli totiž zároveň ministranti, a tak se při výletech a různých akcích skrývali právě za tuto skutečnost. Jindřich Matoušek třikrát zažil rozpuštění organizace, ale skautskému stylu života a smýšlení zůstal věrný i v dobách, kdy se svému koníčku nemohl věnovat.

My jsme ministranti

Jindřich Matoušek se narodil 22. července 1926. Celý život bydlel v Uhříněvsi. Ačkoliv jeho rodiče pocházeli z velkých rodin, on vyrůstal jako jedináček. Jeho otec byl původem ze středočeských Mysletic, měl šest sourozenců. Pracoval v pražských Vršovicích jako posunovač na dráze. Matka se narodila ve Smolotelích u Příbrami, měla pět sester a šest bratrů. Jindřich Matoušek prožíval šťastné dětství. První roky života bydlel s rodiči u strýce. Když mu bylo šest let, přestěhovali se do vlastního domu, jehož stavba rodiče zadlužila na více než deset let. V roce 1932 Jindřicha Matouška kamarád přesvědčil, ať se k němu přidá a stane ministrantem.  „Naši proti tomu nic neměli, tak beze všeho, šel jsem ministrovat. Měli jsme dva kaplany, jeden z nich byl Jiří Dítě a ten měl něco společného se skautingem. Protože nás bylo v Uhříněvsi už jednadvacet ministrantů, a sedm ještě v Dubečku, tak kaplan Dítě založil skautský oddíl,“ vzpomíná na své skautské začátky. V následujících letech prožíval mnoho dobrodružství. S oddílem jezdil na výpravy, účastnil se táborů a naučil se novým věcem.

Se začátkem druhé světové války se nad Junákem začala stahovat mračna. Skautská činnost byla stále více omezována a 28. října 1940 K. H. Frank v zastoupení říšského protektora v Čechách a na Moravě vydal nařízení o rozpuštění Junáka.[1] Ani to ale uhříněveský oddíl neodradilo od toho, aby dál v činnosti pokračovali. „My jsme potom nechodili v krojích, ale jezdili jsme na výlety, scházeli jsme se v klubovně a skautovali jsme celou tu dobu načerno, ale bezvadně. Klubovnu jsme totiž měli na děkanství, kde byly místnosti po bývalých zaměstnancích hospodářství,“ popisuje fungování hnutí za války a dodává: „Když jsme jeli na výlet a zastavili nás, tak jsme říkali: ‚My jsme ministranti.‘ Neměli jsme žádný skautský symbol, nic.“ Někteří místní o tom, že tajně dál skautují, věděli, ale neudali je. „Měl jsem učitele, nějakého Osvalda Rybníčka, a ten mi na každou výpravu půjčoval kolo. Věděl, že jsme ministranti, ale i skauti.“

Rodiče Jindřicha Matouška si přáli, aby jejich syn šel studovat, jenže k tomu za Protektorátu Čechy a Morava potřeboval umět dobře němčinu, se kterou měl však problémy. Nakonec se po čtyřech letech na měšťanské škole začal učit elektrikářem. Po vyučení se začal řemeslu věnovat a zůstal u něj už celý život.

Byli jsme politicky nespolehliví

V závěru války byl svědkem útoku amerických hloubkařů na kolonu německých uprchlíků. Dopoledne 25. dubna šel zrovna do práce. „Směrem na Zbraslav pochodovali utíkající Němci. Letěli kotláři a celý úsek postříleli a všechny je vyvraždili,“ popisuje. Počet obětí není znám. Zahynuli také dva místní obyvatelé a dva byli zraněni.[2] Když skončila válka a obnovila se činnost Junáka, měl radost, že se znovu naplno a legálně může věnovat tomu, co ho baví. To ale nemělo dlouhého trvání.

Ještě v roce 1945 se v Hodoníně potkal s Edvardem Benešem. „Tam jsme jako skauti jeli, celý oddíl. Dělali jsme tam zátaras na chodníku, aby lidi nemohli proběhnout k němu. Prezident Beneš šel takhle kolem nás a každého pozdravil. A paní Benešová. Tyhle dva jsem krásně viděl a měl jsem čest s nimi promluvit,“ vypráví o setkání s tehdejším prezidentem a první dámou a dodává: „Ptal se nás, odkud jsme a jaké máme oddíly. Nakonec nám popřál hodně úspěšné práce, aby nám všechno vycházelo, a šel dál.“

V roce 1948 se komunisté chopili moci a vše bylo jinak. Novému režimu se organizace jako byl Junák a Sokol nezamlouvaly, komunisti chtěli potlačit jakoukoliv možnost odporu, a tu mezi svobodomyslnými a odvážnými členy viděli. Nedlouho po únoru 1948 komunisté proto Junák začlenili do Svazu československé mládeže.[3] V něm se však Jindřich Matoušek a jeho přátelé, včetně vedoucích, odmítli angažovat.

V té době se Jindřich Matoušek potýkal s režimem i v jiné záležitosti. Už dříve nastoupil na vojnu, během dvouleté služby se rozhodl, že se stane profesionálním vojákem. Jako skaut tměl totiž silné vlastenecké cítění a chtěl bránit svou vlast. „Tehdy začali přihlašovat důstojníky dělnického původu. Místo toho, abych chodil za děvčaty, tak jsem chodil do přípravky na důstojnickou školu na Moravě. Když jsem byl povýšený na svobodníka aspiranta a měl jsem jít dělat zkoušky do vojenské akademie, tak jsem dostal padáka, protože rodiče i já jsme byli politicky nespolehliví,“ vypráví o svém zklamání. Pro režim byl zřejmě „politicky nespolehlivý“ kvůli tomu, že jeho otec odmítl vstoupit do Komunistické strany Československa (KSČ) a už od konce války se jeho rodina proti komunismu vymezovala. Jindřichu Matouškovi nezbývalo nic jiného, než aby pokračoval ve své původní profesi.

Plno lidí se chtělo účastnit

Během následujících let sice nemohl být oficiálně skautem, přesto se ale stále setkával s přáteli z oddílu. V zimě lyžovali, v létě jezdili na kole a věnovali se dalším aktivitám. V tom pokračovali až do roku 1968. Uvolněná atmosféra druhé poloviny šedesátých let se naprosto lišila od krutých padesátých let. Reformy pražského jara umožnily mimo jiné v březnu 1968 obnovu Junáka. Jindřich Matoušek neváhal a do procesu se zapojil. „Bylo plno lidí, co se chtěli účastnit. Měli jsme oddíl vlčat, asi sedmadvacet dětí od sedmi do jedenácti let. Jezdili jsme na výpravy, začali jsme pořádat Georgiády,“ vypráví o oddílu, který vedl během pražského jara.

Zdárné vyhlídky překazila invaze vojsk Varšavské smlouvy. Zpráva o okupaci Jindřicha Matouška zastihla na dovolené. Celá událost ho sice zasáhla, ale neprožíval ji až tak intenzivně. Junáku byl ovšem brzy znovu konec. Normalizační léta trávil ve stejném duchu jako doposud a stále se setkával s bývalými skauty. Dále pracoval jako elektromontér. V roce 1971 předčasně zemřela jeho manželka Věra Němcová, se kterou se seznámil během vojenské služby. Děti neměli.

Sametovou revoluci v listopadu 1989 přivítal s nadšením. Ihned se zapojil do činnosti znovuobnoveného Junáku. V devadesátých letech dostal svou skautskou přezdívku Akéla. Byl vedoucím oddílu a později i celého uhříněveského střediska. Tamní oddíly však neslavily takový úspěch, který Jindřich Matoušek poznal po válce či během pražského jara. „Zájem o skautování nebyl takový jako dříve. Činnost místních oddílů byla ukončena někdy v roce 2000,“ říká. Ještě v roce 2021 se angažoval v 35. oddílu oldskautů. Jindřich Matoušek zemřel 26. září 2022.

 

 

[1] Stručná historie českého skautingu. Skautský institut [online]. [cit. 2023-06-30]. Dostupné z: https://www.skautskyinstitut.cz/casova-osa#1940

[2] Uhříněves. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2023 [cit. 2023-06-30]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Uh%C5%99%C3%ADn%C4%9Bves

[3] Stručná historie českého skautingu. Skautský institut [online]. [cit. 2023-06-30]. Dostupné z: https://www.skautskyinstitut.cz/casova-osa#1940