Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Radoslav Mather (* 1928)

• narozen 3. května 1928 v Římicích na Olomoucku

• za druhé světové války na nucených pracích na opravách poškozených letadel a kopání protitankových zákopů

• dva roky a jedenáct měsíců v 55. PTP

• kapelníkem hudebních uskupení v PTP

• hrál v mnoha orchestrech, některé i vedl

• v letech 1959 až 1977 se jako zaměstnanec Pragokoncertu živil hudbou

• v roce 2018 žil v Olomouci-Chválkovicích

Nacistické úřady poslaly Radoslava Mathera za druhé světové války na nucené práce. Pro německý válečný průmysl musel opravovat letadla a později kopat protitankové příkopy v okolí Olomouce. Komunistické úřady ho zase poslaly do pomocných technických praporů (PTP), kde dva roky a jedenáct měsíců sloužil jako levná pracovní síla, většinou prací v černouhelných dolech Hedvika a Pokrok v Petřvaldě.

Zavřeli školu a studenty poslali na nucené práce

Radoslav Mather se narodil 3. května 1928 v Římicích (dnes část obce Bílá Lhota, ležící mezi Olomoucí a Šumperkem) jako starší ze dvou sourozenců rodičům Františkovi a Štěpánce Matherovým. Rodina ale do jeho pěti let žila v Přerově. V roce 1933 otec koupil domek v blízkém Grygově, kde pak provozoval svou holičskou živnost a kam se rodina přestěhovala.

V této obci prožil Radoslav dětství. Chodil do místní školy, cvičil v Sokole a pravidelně docházel do Junáku. Už na škole učitel rozpoznal jeho hudební talent, ale jeho rodiče neměli peníze na žádný hudební nástroj. Naštěstí mu spolužák věnoval kytaru a Radoslav pak na ni hrál různé skautské a trampské písně. Naučil se pak i na další hudební nástroje a následně se stal členem grygovské kapely, kterou vedl fagotista olomouckého divadelního orchestru Josef Simončič.

V den nástupu Radoslava Mathera do prvního ročníku reálného gymnázia v Olomouci vypukla druhá světová válka. V roce 1943 přešel na obchodní akademii v témže městě. Jenže o rok později úřady školu uzavřely a studenty poslaly na nucené nasazení. Radoslav Mather nejprve vykonával různé pomocné práce na letišti v Olomouci a pak v opravně letadel na Šibeniku, kde měla svou pobočku továrna Flugzeugwerke Letov. Pro německý válečný průmysl tam spravovali poškozená letadla. Ke konci války ho s dalšími mladými muži poslali na kopání čtyři metry hlubokých protitankových zákopů v okolí Olomouce. V květnu 1945 byl už doma, a tak mohl přivítat osvobozující sovětské vojáky. S dalšími mladými skauty jim pak pomáhal při stavbě pontonového mostu přes řeku Moravu.

Na udání kolegy z práce zařazen do PTP

V roce 1948 Radoslav Mather úspěšně dokončil obchodní akademii a následně nastoupil jako úředník u firmy Moravia v Hlubočkách u Olomouce. Stále se věnoval hudbě a zpíval a hrál na kytaru v instrumentální skupině Rytmus. V roce 1950 se oženil s Boženou Strnadovou, s níž měl v roce 1951 syna Radoslava a o tři roky později syna Aleše.

Radoslav Mather vzpomíná, že do kanceláře za ním několikrát přišel člen podnikové komunistické strany. „Ve stolárně byl zaměstnaný jeden špicl, jmenoval se Žejkovič a byl to estébák. Ten mě hned vymákl, protože jsem měl na stole vystřiženou podobiznu T. G. Masaryka a Edvarda Beneše. Taky mně k prodeji nabízel Dějiny VKSb (Všesvazová komunistická strana bolševiků – pozn. ed.). Řekl jsem mu, že na takové kraviny nemám peníze,“ vypráví pamětník. Nedlouho poté ho předvolali k výslechu na StB, kde se ho také vyptávali na členství v Junáku a působení v kapele a používání anglických textů.

Další výslech už nepřišel, protože v říjnu 1950 Radoslava Mathera povolali k základní vojenské službě. Tehdy ještě netušil, že se stane jedním z takzvaných černých baronů, jak se podle výložek přezdívalo příslušníkům pomocných technických praporů.

Kapelníkem v PTP

Radoslav Mather tak byl jedním z asi padesáti tisíc branců, které jako „politicky nespolehlivé“ komunistický režim využíval jako levnou pracovní sílu na práce v dolech, kamenolomech, ve stavebnictví i zemědělství. Místo zbraní dostali zednické lžíce, lopaty a krumpáče. Poslali ho do dřevěných ubikací zvaných Kamčatka v Petřvaldu k 55. PTP se sídlem v Ostravě-Radvanicích. Kvůli zrakové vadě byl zařazen na povrchové práce v dolech Hedvika a Pokrok. „Pracoval jsem u vagonové partie a řeknu vám, že to nebyla práce o nic namáhavější než v dole. Vzpomínám si v zimě vagon, teď klanice svázané řetězy a máte je oddělat a přes vrch přehazovat klády ven,“ vypráví pamětník, který život v PTP rozdělil na práci v šachtě, spánek, politická školení a vojenské zaměstnání.

Právě v rámci vojenského zaměstnání se Radoslav Mather s požehnáním velitele věnoval hudbě. Vedl útvarový swingový taneční orchestr, útvarovou dechovou hudbu, hrál na cimbál v takzvaném slováckém kroužku, dirigoval pěvecký soubor, vedl pěvecký kroužek a hrál v dalších malých instrumentálních skupinách. Účinkovali pro vojáky i pro veřejnost. Hráli nejen na obyčejných tancovačkách, ale i k různým výročím, slavnostem, schůzím a besedám většinou se silným propagandistickým podtextem. Dodnes má Radoslav Mather podrobně zaznamenáno všech 161 hudebních vystoupení v PTP.

Nejdůležitější byla ale třísměnná práce na šachtě a všechna vystoupení měli až po splnění pracovních povinností bez nároku na honorář. Na pobyt v PTP Radoslav Mather vzpomíná kupodivu až nostalgicky. „Na vojně jsme prožili tolik nádherných chvil, až se to bojím říct. Bylo to proto, že tam byli výborní lidé a měli jsme štěstí i na důstojníky,“ vypráví pamětník, ale vzápětí dodává, že si je vědom, že jiní pétépáci takové štěstí neměli.

I po dvou letech služby Radoslava Mathera dál drželi na „vojně“. Doma na něj přitom čekala manželka s malým synem Radoslavem. „Viděl jsem se s nimi jednou za tři měsíce,“ dodává pamětník, který nakonec nezákonně nadsluhoval jedenáct měsíců. „Při rozkaze nám oznámili, že jsme podřízeni k výkonu mimořádného vojenského cvičení, a tak to bylo stále znovu. I přes veškeré potěšení, které jsme tam měli, jsem to vnímal špatně.“

Až po opakovaných stížnostech manželky na vojenské správě Radoslava Mathera 31. srpna 1953 propustili. Domů moc peněz nepřivezl, i když jim část odměn ukládali na knížku. Velké procento totiž strhávali na ubikace, stravování a oblečení a o to, co mu zůstalo na vkladní knížce, přišel během měnové reformy v květnu 1953.

Povoláním muzikant

Po návratu z PTP opět nastoupil do Moravie v Hlubočkách. Po třech letech přešel do Meopty v Přerově. S komunistickým režimem pak už neměl výraznější potíže. Ve volných chvílích se stále věnoval hudbě. Hrál v několika orchestrech. Například v letech 1956 a 1957 v přerovském bigbandu Krab. V lednu 1959 se stal jako zaměstnanec Pragokoncertu profesionálním hudebníkem. V barovém souboru Oskara Sovy vystupovali ve vinárně hotelu Palác v Olomouci. Po úmrtí Oskara Sovy tento soubor od roku 1969 vedl. „Tenkrát to kvetlo. Třeba v Olomouci se profesionálně hrálo ve čtyřech vinárnách.“

Od června roku 1977 až do odchodu do penze pak pamětník pracoval jako dispečer v Moravii v Mariánském Údolí. Ve volném čase ale dál vystupoval v různých orchestrech. V roce 2018 žil Radoslav Mather v Domově pro seniory Pohoda v Olomouci-Chválkovicích. Z politického vývoje po pádu komunismu je zcela znechucen. „Po revoluci jsem si nepředstavoval, že bude docházet k takovým svinstvům. Ke korupci, lhaní a osočování jeden druhého,“ dodává na závěr pamětník.