Já jsem jednou nebyl oholenej. Šel generál Svoboda. Říkal: „Jak to, že nejsi voholenej?“ Tak jsem mu říkal: „Pane generále. Mě váš holič nechce oholit.“ To byl rotmistr. To jsem pak brečel, že jsem to řekl. On mě holil a nedal vůbec mejdlo. Já jsem brečel, když mě holil.
Řeknu vám příklad. Můj kapitán, jmenoval se Stroganov, ten se zamiloval tak, že pak byl v nemocnici. Já jsem musel jeho věci poslat manželce do Moskvy. Ona se ptala. Já jsem jí řekl, že je raněnej a on byl nemocnej, víte na co… ženskou, pohlavní nemoc měl. A to jsem jí říct nemohl. Ona byla hezká, ale já jsem se jí bál.
Tady je: Libuše Mrázková. Moc hezká holka. To byla žena mého kapelníka, víte, z té kapely. Přímo to dostala do břicha a její muž ji musel zakopat protože hudebníci dělali ty hrobaře. Do 1. čsl. sboru se přihlásila dobrovolně. Ona byla manipulantkou.
Jednou se porouchal telefon a já jsem potřeboval jít na radiovou stanici. A teď jsem nevěděl heslo. Tam byla kamarádka, která se mnou chodila do školy a řekla: „Heslo!“. Já jsem říkal: „Mařeno neblbni, já tě zabiju. Vždyť já to musím jít nahlásit.“ Tak ona vystřelila do vzduchu a položila mne na zem. Až přišla velitelka, teprve ta mne pustila, tak teprve jsem to mohl nahlásit.“ Jestli každou hodinu nebo já nevím jak často jsem to měl hlásit. A ona mne nepustila. Já povídám: „Mařeno, až potom, tak tě zabiju.“ Ona je teď tady u Prahy.
Heleďte. Já mám tadyhle useknutý palec sekyrou. Zatápěl jsem v sauně. Paní doktorka mi to zaléčila. Dala mi penicilín na to. Výborná doktorka. Kameny, rozpálený, na to jsme nalili vodu a byla sauna. Vždyť my jsme byli rozežraní všima. Vši, to tělo bylo úplně rozežraný.
Václav Maťátko pochází z Volyně. Narodil se 30. 3. 1924 ve Straklově. Navštěvoval základní školu. Ve škole bylo hodně národností. On seděl v lavici se Židem.: „Jednou mi přinesl mácu. O tomto jídle kolovala historka, že je v něm lidská krev. Já jsem se ho bál.“ Otec byl švec. Otec byl třikrát ženatý, a tak měl Václav Maťátko mnoho sourozenců. Rodina měla obchod. Němci odváděli mladé lidi na práci do Německa. V. Maťátka nasadili na práci na lvovskou silnici. Chodil do Sokola. Jezdili na cvičení do okolních vesnic. Hrál v kapele na housle. Chtěl jít do války s kapelou. Zkoušel ho z hraní Vít Nejedlý. Bohužel nebyl tak dobrý houslista a do kapely se nedostal. Jeho kamarádem byl plukovník Masopust. V březnu roku 1944 nastoupil do armády. Odveden byl v Rovně. Hodně příbuzných se dostalo do čs. armády. Po základním výcviku byl na zvláštním soustředění v Rumunsku, v Besarábii. Pak byl asi měsíc v Radomi na chemickém školení. Dále se zabýval hlavně meteorologickým měřením. K frontě se připojil na Dukle. Z Dukly se dostal, do Stropkova, Lipt. Mikuláše, Žiliny, Vrutek. Na konci války byl v Kroměříži. Pak byl v pohraničí a byl přítomný odsunu Němců. Dále pracoval u SNB. Studoval na strojní průmyslovce a na střední policejní škole. Za nějakou dobu od SNB odešel a měl velké problémy se získáváním práce. Stal se funkcionářem ve Svazu bojovníků za svobodu.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
