Helena Mastná

„No, hrozné, protože se jim zdálo, že můj tatínek má moc velké hospodářství, a tak se rozhodli, že nás vystěhují. Jenže se jim to nepovedlo, protože všichni ostatní… Náš tatínek dost pomáhal lidem, když potřebovali. Třeba u krávy, aby se otelila, aby měla telátko a nešlo to, tak on jim šel pomáhat. A všude se snažil pomáhat, takže ti lidi řekli: ,On nám neubližoval, tak ho nebudeme stěhovat.‘ A nepodepsali to. No, já jsem se potom vdala, takže už jsem to tam tolik nemohla sledovat.“

„Dobrovolně tam nechtěl jít nikdo, tak to šlo tak, že sebrali všechny tatínkovy stroje, co měl, to je samovaz, obracečku a traktor, a všechno to nechali někde na dešti rezivět a tatínek musel pracovat s vidlemi a s hráběmi prostě sám. Všichni ti dělníci, co u nás byli, tak je odvolali někam jinam, takže jsme to museli všechno dělat sami. A hlavně teda můj malý brácha, ten pracoval od 14 let jako dospělý člověk.“