"Nejhorší jsem zkusil... byl to kulometčík a já jsem mu dělal potom taky pomocníka, náboje jsem mu nesl. A on potom seděl, zabili ho a to jsem opravdu... Ranili ho, do hlavy dostal kulku a bylo to na místě."
"Tak poprvé jsem nastoupil k tomu Liptovskému Mikuláši, tam nás bylo asi sto dvacet v rotě. A tam nás dali hned do první linie. Tak jsme útočili, to si pamatuji, že jsme útočili jako první na to... povedlo se nám to jednou. Potom jsme zase útočili podruhé, to se nám povedlo, potřetí jsme útočili a to se nám nepovedlo, to jsme museli ustoupit, to bylo u Bobrovce. Ale dostali jsme zase rozkaz, že to nejde, že musíme zase dopředu, tak jsme to potom prorazili. A potom už ustoupili Němci, to bylo koncem března."
"A oni jak přišli, ti Němci jak přišli do naší vesnice, tak to všecko vzali a hnali pryč, lidi. Ale já ne, já jsem se schoval do lesa, tam nás bylo asi dvacet. Tam jsme byli sedm neděl v lese a čekali jsme, až ti Němci odjedou, tak potom jsme se vrátili do vesnice. A jak jsme se vrátili do vesnice, tak tam jsme byli asi čtyři dny a potom jsem narukoval do té armády."
"V naší vesnici byli partyzáni. Nejhorší to bylo, když přišli Němci na kontrolu a ti partyzáni po nich začali střílet. Tak samozřejmě že oni odjeli a potom zase přišli s pancéřovým vozem, přišlo jich asi sto do naší vesnice. Protože oni chtěli předsedu a ten se schoval, tak zapálili obec. Spálili asi pět nebo šest baráků a odjeli zase pryč."
Štefan Malaťák se narodil 1. listopadu 1926 ve vesnici Vyšná Oľka na východním Slovensku. Krátce po jeho narození je opustil otec, který z chudého kraje odjel za vidinou lepších výdělků do Kanady. Po dobu druhé světové války pamětník pracoval doma na hospodářství. Během Slovenského národního povstání se stal svědkem bojů mezi partyzány a německými jednotkami, které v září 1944 vypálily v obci několik domů. Na konci téhož roku narukoval do 1. čs. armádního sboru a prošel měsíčním armádním výcvikem ve Snině. Nasazen byl do první bojové linie o Liptovský Mikuláš. Podílel se na osvobození Československa a konec války ho zastihl v Kutné Hoře. Po válce si v Čechách našel práci i manželku, se kterou se v roce 1951 oženil. Usadili se v Jenčicích na Litoměřicku a oba pracovali pro státní statek Lovosice. Zemřel 26. září 2010 a pochován byl v Třebenicích.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
