podplukovník Josef Majírský

„(Jak probíhala přepadová akce?) Přepadové akce se organizovaly navečer. Šlo se na cesty, kudy jsme věděli, že půjdou Němci. Schovali jsme se do některé zatáčky. Když se blížila jejich jednotka, tak na čelo se hodil granát. Potom byla zahájena střelba na zbytek mužstva. Většinou jsme získali munici a proviant. Takhle nějak to vždycky probíhalo.“

„Tehdy vzniklo Slovenské národní povstání a my jsme měli být ta posila na Slovensku. Jenže nás nenasadili hned na Slovensko, ale na Duklu, kde jsme byli asi deset dní. Slovenské národní povstání začalo ale kulhat, tak nás tam poslali letadly. Ale trvalo to asi měsíc a půl, skoro dva měsíce, než jsme se na Slovensko dostali. Dorazili jsme na Banské Bystřice na letiště u Zvolena. Tady nás dělili na menší skupiny.“

„(Myslíte si, že celá dukelská operace byla k něčemu vzhledem k obrovským ztrátám?) Já jsem byl tehdy voják. Plnil jsem úkoly, na který jsem byl vycvičen. To se nedalo o tom moc přemýšlet. Po válce je mnoho generálů. Prosadili jsme se, ale co to mělo za politický význam… Dnes se to jeví celé jinak. Já do politických směrů zasahovat nemůžu. My jsme se měli prosadit a to se nám povedlo.“

„(Když jste byl ve válce a prožíval jste těžké chvíle, litoval jste někdy toho, že jste vstoupil do armády?) Ne. My jsme to brali jako povinnost. Například minulý rok jsme byli odměněni určitou finanční částkou. My jsme ale po penězích nikdy nešli. Ti, co byli na západě, si ukládali žold do mezinárodní banky. Po válce jsem se ptal kamaráda, odkud má tak krásnou látku na šaty. A on: ,Přece jsem si naspořil!‘ My jsme dávali na letadla, na tanky tak dále. My jsme měli co na sebe a co jíst a po ničem jiném jsme netoužili. Myslím, že ten základ byl úplně jiný.“