Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jaroslav Mahel (* 1948)

• narozen v březnu 1948

• v roce 1954 komunisté údajně zapálili rodinný statek

• otec odsouzen za ohrožení jednotného zemědělského plánu podle § 135 na jeden rok a k propadnutí majetku

• rodina procházela těžkostmi, otec nesměl bydlet v okrese Žďár

• po roce 1989 pamětník obnovil rodinný statek, na kterém nyní hospodaří jeho syn

Svědectví Jaroslava Mahela ukazuje, jakým způsobem probíhalo „rozkulačování“ statkářů na Vysočině, konkrétně poblíž Svratky v okrese Žďár. Jeho příběh vypráví o šikaně ze strany komunistických úřadů a sousedů z vesnice a nechybí v něm ani žhářství...

Vzpomínky Jaroslava Mahela nemohou začínat jinak než pohledem na dým jejich hořícího statku. Psal se rok 1954 a kolektivizace československého venkova vrcholila. Stále však existovali lidé, kteří se odmítali podvolit a převést své pozemky a majetek pod jednotné zemědělské družstvo. Patřil mezi ně i pamětníkův otec. Jeho rozhodnutí nezviklala ani pravidelná předvolání k výslechu, ani domovní prohlídky v režii StB. Komunisté prý nakonec přišli na jediné řešení – jejich rodinný statek zapálit. „... bylo to zkonfiskované MNV. Chtěli za každou cenu založit JZD, tak byli svoláni všichni sedláci do místní hospody, kde jim bylo řečeno, že pokud nevstoupí do JZD, tak dopadnou jako tady Na lánech, jak se říká našemu statku.“

Otec byl odsouzen podle § 135 za ohrožení jednotného zemědělského plánu na jeden rok nepodmíněně, k propadnutí majetku a doživotnímu zákazu pobytu v okrese Žďár. Soud také nařídil zabrat druhou polovinu usedlosti, která patřila mamince. Otec pamětníka během výkonu tresu pracoval na stavbě ŽĎASu a poté byl přesídlen na státní statek do Měřína, kde vykonával těžkou manuální práci. Rodina se mezitím musela vystěhovat a nemohla najít ubytování. Do obyvatelné části rodinného statku se přesídlil jakýsi opilec, zatímco rodina živořila ve sklepě a později u příbuzných v rodné vesnici na „vejminku“.

Otec nesměl rodinu během roku navštěvovat, a pokud chtěl přijet na Vánoce nebo na Velikonoce, musel požádat o povolení. Na druhou stranu otec ani „domů“ jezdit nechtěl – cítil nenávist ze strany sousedů, u kterých se naplno projevila dávná závist k jeho teď již bývalému majetku. Co na tom, že na něm musel celý život dřít. Možná všechna tato příkoří stála za tím, že se u něj v roce 1962 objevila rakovina, na kterou v roce 1967 zemřel.

Z pamětníkovy výpovědi je vidět, že dodnes vnímá jako příkoří skutečnost, že žháři z roku 1954 nebyli nikdy potrestáni, ačkoliv on sám i lidé ve vesnici dobře věděli, kdo za požárem rodinného statku stojí. Alespoň nějaké zadostiučinění mu přinesl rok 1989 – Jaroslav Mahel a jeho čtyři bratři rodný statek restituovali a začali na něm hospodařit. Pamětník následně popisuje různé peripetie s úřady, kterými musel během restitucí projít. V každém případě rodina Mahelových na statku Na lánech od devadesátých let opět hospodaří. V roce 2010 rodinné hospodářství převzal syn Jaroslava Mahela Jaroslav.

Jaroslav Mahel je sedlák každým coulem. Jeho rčení zní: „Kdo se nenarodí ve dvoře, nemá tam co dělat.“ Jeho vyprávění je protkáno jmény, osudy a příkořími ze strany jeho sousedů, často lidí, se kterými vyrůstal. Ani dnes se nebojí pojmenovat ty, kteří jemu a jeho rodině dokázali úmyslně a „osobně“ škodit.