„Najednou jsem dostala předvolání, ať si jdu opravit něco na legitimaci, ale kdosi říkal, ať si uvědomím, že to mám výslech... Bylo to asi po roce 1972. Já bych řekla, že to bylo jen takové varování: Chtěli říct: ‚Ty, ty, ty, dej si pozor.‘ Ptali se mě na... neexistující jméno, zda o tom něco vím. Pak byla debata, kde chtěli naznačit... ale žádné zavírání z toho nebylo. Pak chtěli naznačit, že mě mají pod kontrolou, tak chodili do podniku za mým dobrým známým... a u něho se na mě ptali a věděli, že on mi to vyřídí. Takže takový nenápadný tlak...“
„Moje první setkání se skauty bylo velmi legrační, poněvadž jsem ani neuvažovala, že bych někdy do toho vstoupila. Přišel k nám kněz a říkal: ‚Poslouchejte, co vy vlastně děláte? Vy byste tady mohly založit skauta.‘ Mně bylo patnáct roků a sestře šestnáct. My jsme říkaly: ‚Ale my o tom moc nevíme.‘ A on říkal: ‚To nevadí, to byste do toho vnikly.‘“
Ing. Jiřina Magnusková, rozená Stolařová, se narodila 19. března 1930. Vystudovala obchodní akademii. Ke skautům se dostala po válce, kdy byla spolu se svou sestrou oslovena katolickým duchovním, aby založily skautský oddíl. Po dlouhé době se jí podařilo vystudovat VŠB v Ostravě, obor Organizace a ekonomika v hutnictví. Podílela se na obnově skautingu v Místku i během druhé a třetí obnovy Junáka. Jako silně věřící je také členkou Sekulárního řádu františkánů. Absolvovala lesní školu v Rajnochovicích. Organizovala skautské rádcovské kurzy. Je držitelkou skautských vyznamenání Syrinx stříbro a Skautská láska. Členka čestného skautského Svojsíkova oddílu. Podílela se na obnově místeckého Lidového domu. Patří k zakladatelům místecké Charity.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
