"Moje babička a dědeček z maminčiny strany bydleli a pracovali ve Studené na Moravě, kde dědeček začínal se svým tatínkem jako řezník. Rozvážel maso z vlastní dílny po okolí a posléze se svojí pílí vypracoval na to, že vybudoval nejprve továrnu na zpracování masa ve Studené. Posléze i továrnu na zpracování masa v Krahulči a jako třetí vybudoval továrnu na zpracování plechových obalů, do kterých jako první zavařoval maso do konzerv. Vyráběl játrové paštiky a taky Satrapovy párky, které byly známé v celé střední Evropě. Díky jeho práci se v oblasti, kde nebyl žádný průmysl, zaměstnali lidé z celého okolí. Všichni se vyučili jako řezníci a pracovali u dědečka v továrně."
"Po roce 1948 taky došlo ke znárodnění celého majetku dědy a babičky. Byli označeni jako velkotovárníci a v té době neměli vůbec nárok na žádný důchod, protože "vykořisťovali" dělnickou třídu. Kdyby je nepodporovaly jejich vlastní děti, tak by snad zemřeli hlady. Tohle bylo pro mého dědečka příliš velké sousto, aby to vydržel, a vzápětí po znárodnění celého majetku zemřel."
"K tomu parku mám ještě jednu takovou nepříjemnou příhodu. Když jsme chodili tím parkem po cestě, byl tam altán, říkali jsme mu černý altán, protože byl natřený načerno. Jednou jsme šli a najednou z černého altánu vystoupili dva pánové, kteří řekli: ,Je mezi vámi pan Štech?' - což byl jeden z mých bratranců, kterému tenkrát bylo asi 17 nebo 18 let, byl z nás nejstarší. A on řekl: ,Ano, já jsem Štech.' A oni řekli: ,Půjdete s námi.' Odvedli ho, nechali ho vzít si s sebou pár věcí pro osobní hygienu a odvezli ho. Byl souzen v rámci jedné skautské skupiny, která byla obviněna z toho, že po roce 1948 nesouhlasili s tehdejším režimem. Byl zavřený na Borech v Plzni dva roky a po dvou letech se ho podařilo dostat z vězení pryč."
Václav Lukavec se narodil 7. srpna 1938. Rodina žila v Kutné Hoře, otec byl povoláním lékař, prarodiče vlastnili továrny na zpracování masa. O podnikání a většinu majetku prarodiče přišli v roce 1948. Václav Lukavec koncem války nastoupil na základní školu, po válce studoval střední školu a po školní reformě přešel na nově vzniklou jedenáctiletku. Po maturitě se přihlásil na Vysokou školu ekonomickou. Na jedné ze školních pracovních brigád se seznámil se svou budoucí manželkou Magdou, se kterou má dvě děti. Po vojně pracoval v modřanských čokoládovnách a posléze přešel do Montážního podniku strojů, kde se z pozice ekonoma vypracoval na ekonomického náměstka ředitele. Z místa byl sesazen po emigraci mladší sestry Běly, v roce 1981. Po revoluci v roce 1989 mohl opět pracovat ve funkci finančního a personálního ředitele. Ze zdravotních důvodů odešel do důchodu v roce 2000. Celý život se věnuje sportu, zejména košíkové.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
