Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Antonín Loucký (* 1926  †︎ 2009)

• narozen 22. dubna 1926

• 2. světová válka

• váleční němečtí utečenci

• porevoluční obecní výbory

• vystudoval gymnazium ve Slanném

• kolektivizace

• Slánsko

Antonín Loucký se narodil 22. dubna 1926 v Jarpicích ve starobylé statkářské rodině. Jména tří příslušníků rodu jsou uvedena na zvonu visícím na Karlštejně. Zvon pochází z kostela v Klobukách, kde má rodina kořeny. Členové rodu se aktivně podíleli až do vypuknutí druhé světové války na společenském chodu Klobuk a Jarpic, kam se později část rodu odstěhovala. Zastávali funkce obecních zastupitelů a rychtářů. Profesí byli sedláci nebo mlynáři.

Rodina se přátelila s četnými významnými prvorepublikovými osobnostmi. Stýkali se s ministerským předsedou Janem Malypetrem, spolutvůrcem první československé ústavy právníkem Františkem Soukupem, vychovatelem roudnických Lobkowiczů, či s rodinným lékařem hrabat Thunů Antonínem Vrabcem. V příbuzenském svazku byli s Vlastimilem Kybalem, prvorepublikovým diplomatem.

Rodiče Antonínu Louckému v dětství zemřeli a na rodném statku hospodařil od svých osmnácti let jeho bratr se strýcem.

Obecnou školu navštěvoval v nedalekých Budenicích, kam chodily děti ze tří okolních vesnic: Jarpic, Šlapánic a Budenic. Po ukončení páté třídy v roce 1938 začal studovat na gymnáziu ve Slaném. Po maturitě navštěvoval až do roku 1947 Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. Studium pro vážné onemocnění přerušil a po roce 1948 se již jako syn statkáře ke studiu vrátit nemohl. Z téhož důvodu zastával různá přechodná zaměstnání.

Po skončení druhé světové války nastaly velké problémy v národním hospodářství vlivem sucha. Velká neúroda v zemědělství hrála nezanedbatelnou roli ve volebních výsledcích. K ní se přidaly vnitrostranické hádky, přesuny sovětských vojsk z Německa na východ a práce skrytých sovětských rezidentů, kteří zde působili se svolením Benešovy vlády. To vše ovlivnilo květnové volby v roce 1946.

Na venkově se situace radikalizovala, k moci se dostávali lidé orientovaní na nový režim. Do všeho dění v obci začaly zasahovat nově ustanovené národní výbory a všemu dávaly nový stranický řád. V Jarpicích byla situace extrémně špatná. Do čela obce se dostali lidé, kteří neměli se starousedlíky žádné vazby a navíc byli nekvalifikovaní. Jako v celonárodním zemědělství i zde byl zaveden systém povinných dodávek zemědělských produktů. Ten byl zamýšlen tak, aby v co nejkratší době hospodáře donutil vstoupit do vznikajících družstev. Sedláci, kteří se bránili, byli zavíráni za nesmyslné prohřešky. Také pamětníkův bratr Václav Loucký, hospodář na rodinném statku, byl zatčen a internován v Praze na Pankráci. Věznění přežil jen díky rodinným konexím. Ačkoli měl Václav  ze zdravotních důvodů „modrou knížku“ podepsanou generálem Ludvíkem Svobodou, předvolání k mimořádné vojenské službě. Odveden byl k PTP.