Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

RNDr. seržant v.v. Tomáš Lom (* 1924  †︎ 2021)

• narozen roku 1924 v Praze

• 1939 – emigroval spolu s otcem a bratry do Anglie

• 1942 – absolvoval výcvik radiooperátora a palubního střelce

• člen RAF

• sloužil u 311. československé perutě RAF a 111. OTU Nassau, Bahamské ostrovy

• po válce se vrátil do Československa

• získal doktorát na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy

• člen KSČ do roku 1968

• zaměstnanec závodu Tesla-VUVET

• zemřel 23. června 2021

Tomáš Lom (rozený Löwenstein) se narodil roku 1924 do židovské rodiny očního lékaře Arnolda Löwensteina a Elfrídy Brillové. Až do odchodu rodiny do Anglie žili společně s druhou otcovou ženou Annou, pamětníkovými dvěma bratry Waltrem a Béďou v pražském bytě, kde otec Arnold provozoval svou ordinaci.

Do exilu

„U táty v ordinaci se potkávali emigranti z Německa, kteří utíkali pokud možno co nejdál od střední Evropy, a tak i otec viděl, že musí hledat budoucnost v exilu,“ vysvětluje pamětník, proč postupně otec, Walter i on odešli do Anglie. Otec pracoval v univerzitní nemocnici v Glasgow a bratr Walter studoval v Londýně. Tomáš Lom se do Londýna dostal tři dny před nástupem německé okupace v březnu roku 1939.

Macbeth a štokrle

V Londýně se pamětník přihlásil do kurzu angličtiny pro cizince, kde strávil asi dva měsíce, a poté nastoupil do kvakerské internátní školy. Studoval zde jeden trimestr a složil maturitní zkoušku. „Stal jsem se podrobným znalcem Macbetha. Pamatuji si ještě citáty a rozbory. Moc se mi to líbilo,“ vzpomíná. Mezi zkouškou z dějin a rukodělnou prací si vybral rukodělnou práci a vyráběl štokrle.

K letectvu

Na podzim roku 1940 Tomáš Lom nastoupil na přírodovědeckou fakultu univerzity v Glasgow. V osmnácti letech se přihlásil na české ambasádě s žádostí, že chce sloužit u českých letců, a v roce 1942 vstoupil do armády. Poslali ho nejprve k pěšákům, kde asi měsíc pochodoval „po anglicku“, poté však vyhověli jeho žádosti a byl poslán na výcvik radiooperátorů do Cranwellu. Zde se z něho po pěti měsících stal letecký mechanik s hodností seržanta a byl poslán na kurz palubních střelců do Barrow-in-Furness.

V Cranwellu také Tomáš Lom potkal českého pilota, který ho nechal poprvé řídit letadlo. „Pilot odstartoval a říká: ‚Tak si to vezmi.‘ Tak jsem celý nadšený letěl,“ líčí pamětník.

Od Simeta k Hořejšímu

V prosinci roku 1944 dokončil výcvik a byl poslán k 311. československé peruti RAF do posádky kapitána Simeta. „Přišel za mnou mládenec, který měl stejnou kvalifikaci jako já, a říkal, že má sloužit u Hořejšího, ale že kamarády má u Simeta, a tak jestli bych si to s ním nevyměnil. Já mu odpověděl: ‚Když to zařídíš na velitelství, proč ne. Nemám nikoho ani u jednoho z nich. Je mi to fuk.‘ On to zařídil a já nastoupil u Hořejšího. Měl jsem pekelné štěstí, jelikož Simet byl špatný pilot a za pár týdnů to naboural. Z posádky prakticky nikdo nepřežil,“ vzpomíná Tomáš Lom.

U kapitána Hořejšího

Ve službě u kapitána Hořejšího, kterého pamětník líčí jako geniálního pilota, došlo při jednom z cvičných letů k dramatické události. Jeden z členů posádky vypustil osvětlovací fléru špatnou stranou a následkem této chyby došlo k vznícení fléry už v prostoru letadla. Požár se nepodařilo uhasit ani s pomocí ručních hasicích zařízení a došlo k poškození směrového kormidla. „Bez směrovky kapitán Hořejší hrdě přistál. Uměl to nasměrovat pomocí čtyř motorů. Kdyby však fléra přepálila vejškovku, tak bychom se zřítili do moře a ani pes by po nás neštěkl,“ líčí dobrodružství Tomáš Lom.

Queen Mary

Když kapitán Hořejší dosloužil turnus, byl pamětník přeložen do operačního výcvikového střediska na Havanu. Měl nastoupit k 111. OTU Nassau na Bahamských ostrovech. Sbalil si svůj „kitbag“ a nastoupil na parník Queen Mary, tehdy největší loď anglické dopravní flotily. Ten ho dovezl do New Yorku, odkud pokračoval lůžkovým vlakem na Floridu. „Vypadalo to jako ve filmu Some like it hot při odjezdu na Miami,“ popisuje Tomáš Lom. Z Floridy se poté dostal parníkem na Bahamské ostrovy do města Nassau.

Letecký výcvik na Bahamách

Zde probíhala letecká školení pro piloty. Létalo se na letadlech B-25 Mitchell. Při jednom cvičení bombardování z malých výšek došlo k dramatické události. Bomba zůstala viset v závěsu letadla, vybuchla a rozbila, co bylo v jejím dosahu. „Já měl štěstí, že jsem nebyl zasažen žádnými střepy, ale hydraulika na spouštění podvozku byla jako řešeto. Pilot kapitán Engel bravurně přistál při minimální rychlosti pouze na jednom kole,“ vypráví pamětník příhodu, při které naštěstí nebyl nikdo zraněn.

Zpět v Praze

Když Tomáš Lom doletěl do Prahy, nějaký čas ještě sloužil dál, ale spíše při dílčích úkonech, jako bylo například hlídání letadla v ruzyňském hangáru. Po nějakém čase však odložil uniformu a přihlásil se na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, kterou úspěšně zakončil získáním doktorátu. Avšak pro jeho získání musel na nátlak člena komise prověřující studenty udělat ústupek režimu. „Vstoupil jsem tedy do komunistické strany a naučil jsem se zpívat Internacionálu, což musela být hrůza poslouchat,“ vzpomíná na svůj vstup do strany.

Ale ani po připojení se ke straně si Tomáše Loma politický život nikdy nezískal. „Politika je něco jako životní prostředí. Je dobré, když ho znáš, protože víš, co tě čeká a nemine. Nejradši bych si vybral Stranu mírného pokroku v mezích zákona podle Jaroslava Haška,“ komentuje pamětník.

Práce

Po dokončení studií nastoupil Tomáš Lom do laboratoří závodu Tesla-VUVET. „Ve straně brali všechno hrozně vážně a začali rozdávat stranické úkoly. Můj první úkol byl naučit členy radioamatérského kroužku morseovku. To jsem dělal rád a účastnil jsem se různých polních cvičení radioamatérů,“ popisuje pamětník jeden z mnoha úkolů, které musel plnit. Dále například dodával tisk do závodu nebo se podílel na založení závodní tělocvičné jednoty, kde dělal cvičitele.

Závěr

Při prověrkách po roce 1968 už Tomáš Lom stranickou legitimaci nedostal. Sám podotýká, že naštěstí. Následně si ho zavolal ředitel podniku s tím, že bude muset zažádat o odstoupení z funkce náměstka ředitele. Pamětník obdržel doklad, že je už pouze vědeckým pracovníkem. A jím zůstal až do svého odchodu do důchodu.