O. Praem Filip Zdeněk Lobkowicz

„Na vojně jsem byl s akademickým sochařem Otmarem Olivou, kterého tam zavřeli. Protože oni mu dělali kontrolu skřínky a našli mu tam Chartu 77. On to někomu ukázal a ten někdo ho udal. A takže nás všechny volali k výslechu a to tedy nebylo příjemné. ‚A vás se Charta nějak dotkla, ať už v roce 1977 nebo později?‘ No tak mluvili jsme o tom. Vím, že tehdy na koleji přišel jeden činovník, že se má podepsat protest proti Chartě a já řekl, že jsem ji nečetl, a tak odešel.“

„Jinak jsem se třeba potkal, když jsme v této oblasti, s arcibiskupem pražským Josefem kardinálem Beranem. On měl rodinu v Bolevci, v Plzni. On byl v roce 49, měl bohoslužbu v katedrále sv. Víta, pak se vrátil domů a řekli mu, že už nesmí ven. A potom ho odvezli na různá místa. V roce 63 ta internace, on nebyl odsouzen, ale byl držen mimo, ani nevěděla ta rodina, kde je. Měl sestru v Bolevci a ta se s ním mohla setkat dvakrát za rok, ale právě v budově ministerstva vnitra, že ho tam přivezli. A potom v roce 63 to bylo uvolnění, byl oficiálně propuštěn na svobodu, ale nesměl se ujmout úřadu, ale směl přijímat návštěvy. Vím, že jsme tam u něj byli, to bylo v Mukařově u Prahy a potom v Radvanově. V roce 1965 byl jmenován kardinálem a odjel do Říma s tím, že vláda nedovolila, aby se znovu vrátil. A protože když zemřel 69, tak byl pohřben na čestném místě mezi papeži. Ale později se objevila jeho poslední vůle, kde napsal, že by rád byl pohřben v Praze, a když by to nebylo možné, tak aspoň v hrobě rodičů v Bolevci. Proto bylo jednání a v roce 18 byly jeho ostatky převezeny zpátky do Čech a uloženy v Praze v chrámu sv. Víta, v jeho katedrále. Tak s tím jsem se osobně znal a dokonce mně i někdy napsal nějaký pozdrav."

„To už bylo patrné, že se začínají ledy hýbat, a už i to, že v podstatě komunistický režim dovolil vycestovat dost značnému počtu věřících na svatořečení. Oni nechtěli, aby to bylo v Praze, nebo tady v Čechách, aby papež přijel, protože svatořečení je věc papeže. A Jana Pavla II. oni se báli, protože to byl Polák, papež z Polska, který komunisty znal a který o nich věděl svoje, a samozřejmě si nebral servítky. A zdůrazňoval třeba lidská práva a tak dále. Právě to, že už povolili ten velký počet, už trošku ukazovalo, že ten režim už se hroutí. Ono už i obecně, oni dovolili tehdy, že kdo složil nějaké devizy, měl určitý počet peněz západních, že mohl si žádat o výjezdní doložku. A tehdy lidi kupovali si marky a potom řekli, že je mají, a dostali třeba i tu výjezdní doložku. Svatořečení bylo opravdu něco velikého, tam se sešlo tolik lidí. Třeba jsme se tam setkali s jedněmi příbuznými, které jsme neviděli od roku 1968, protože oni odešli do Kanady, a najednou tam jsme se zase potkali po těch letech. To bylo velice hezký a milý. Pak, když už jsme se vraceli, pak už byla tzv. sametová revoluce."