Jitka Lišková

„Pak jsem jednou byla taky tancovat. A přišel pro mě kluk a máma pro něj přišla. A řekla: ‚Přece nebudeš tančit s kriminálníkovou dcerou!‘“

„Před druhou světovou válkou pracovalo v továrně sto lidí, po válce padesát. Musím říct, že to byla jediná továrna, která v okolí byla, a vlastně těm lidem dávala zaměstnání, těm lidem dávala plno zaměstnání, no. Táta náš tam s tím celkem neměl nic společnýho, akorát to, že schoval bráchům kůže a schoval ten materiál.“

„Měla jsem vyznamenání, ale neměla jsem místo. Měla jsem tak špatný posudek, že mi paní inženýrka řekla: ‚Jitka, vy nemůžete krmit ani krávy, protože to nejde.‘ Měli jsme takovou účetní, která byla hrozně dobrá, a ta říkala: ‚Já vám poradím, dojeďte si do Slap. Tam nám psali, že potřebují absolventa.‘ Tak jsem jela do Slap u Tábora. No, bylo to tak, že mamka mi půjčila peníze na cestu. A já abych ušetřila, tak jsem šla z Tábora do Slap pěšky. Přišla jsem tam a tam mi řekl vedoucí, že mají napsáno, že prostě žádného absolventa nemají. A já říkám: ‚Víte co, já mám tak špatný posudek, že prý nemůžu krmit ani krávy.‘ A on říkal: ‚Víte co, já vám dám vědět do týdne. Tři měsíce manuálně pracovat, normálně, a pak uvidíme.‘ Skončila jsem tam na devět a půl roku.“