Jiří Lejsek

* 1937

  • „Ten prapor, který je teď zachován v takovém stavu, byl za války pověšený v takové skříni a to se muselo zatlouct prkny někde v komoře. Tam přežil celou válku. Jak se používal na všechny slavnosti, v roce 1948 na sletě a na slavnostech, které se pořádaly tady v Haraticích nebo v Plavech. Pak jsme jej chránili také. Pak se Sokol zrušil. Haratice se přifařily k Plavům jako jedna obec, všechno se to likvidovalo a nikdo si nevzpomněl na to, že praporečník nosil prapor. Zůstal u nás, já jsem jej pečlivě chránil a nikde jsem se s tím nechlubil, až teprve po roce 1989 se sháněly některé jednoty, které si jej nechaly zničit nebo se ztratil, tak si jej půjčovaly. Takže když Sokol Velké Hamry někam jel, tak si jej půjčovali a zjistili, že je moc hezký. Když byly slávy v Plavech, tak si starostka tenhle můj prapor také půjčovala.“

  • „Já si pamatuji, že to bylo spontánní, protože to bylo v roce 1948. To nadšení lidí bylo skutečné. Najednou se všechno mohlo. Každý cvičil s radostí. Já si to pamatuji. I já v těch letech byl nadšený, že tam cvičím a že se můžu ukázat na tom Strahově. Prostě byla to euforie po válce. Najednou, že se něco mohlo. A pak bylo zklamání.“

  • „Já jsem byl třeba v srpnu 1968, byli jsme na dovolené v Polsku u moře, někde u Świnoujście. A tam jsem se na rybách seznámil s nějakým inženýrem, který mi říkal, ať jedeme domů, že se pak domů nedostaneme. Měl pravdu, 18. srpna jsme jeli domů a cestou už jsme někde viděli vojáky. Hned potom jsem se stal předsedou občanského výboru v Haraticích. S předsedou z Plavů jsme dali dohromady rozhlas, abychom mohli informovat lidi. Tam jsem najednou začal politickou éru. Dostal jsem se do obecního úřadu jako zastupitel. V roce 1969 ale přišla normalizace a já jsem holt nesouhlasil s tím, co se děje. Chtěli například vymazat z kroniky to, co napsala kronikářka, tak jsem se postavil proti. Dostal jsem poděkování, nějakou knihu, list a bylo po politické dráze.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Liberec, 21.06.2023

    (audio)
    délka: 01:13:09
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Lejskovi ukrývali sokolský prapor před nacisty i komunisty

Jiří Lejsek v roce 1955
Jiří Lejsek v roce 1955
zdroj: Archiv pamětníka

Jiří Lejsek se narodil 19. dubna 1937 ve Vysokém nad Jizerou a vyrůstal v obci Plavy-Haratice. V roce 1943 začal navštěvovat místní dvoutřídní obecnou školu a po skončení druhé světové války nastoupil na měšťanskou obecní školu ve Velkých Hamrech. Protože se u něj od raného dětství projevoval hudební talent, rozhodl se v roce 1952 pokračovat ve studiích na pedagogickém oddělení při hudební škole v Liberci a věnoval se hře na klavír. V roce 1957 nastoupil základní vojenskou službu jako radista v Liberci a po jejím ukončení získal zaměstnání coby pedagog na hudební škole v Tanvaldu, kde vyučoval hru na klavír, harmoniku a zobcovou flétnu. V roce 1972 založil hudební skupinu Domestic, se kterou podnikl řadu cest do zahraničí, nejvíce do Německé demokratické republiky. Krátce před pádem komunistického režimu na podzim 1989 se stal ředitelem tanvaldské hudební školy a tuto funkci zastával až do svého odchodu do důchodu v roce 2018. V době natáčení (2023) žil v obci Plavy-Haratice a působil jako předseda místní organizace Českého rybářského svazu. Příběh pamětníka jsme mohli natočit díky podpoře z města Tanvald.