Růžena Lebedová

"Žádné zábavy, to dospělí neměli, to bylo všechno zakázané. A večír se muselo zatemňovat okna. Lidi taky některý neměli dostatek jídla, tak chodili po venkově a každý, když mohl, tak jim pomohl. Když byly nálety na Kolín, na Pardubice, tak muselo být zatemníno všude. Jako dítě, nebylo to pro nás jednoduché. Už jsme chápali, že v roce 1945 byl konec. A to jsme si představovali, že už bude všechno růžové. Ale ono to tak nebylo. "

"Sebrali rodičům do JZD. Právě ti, co byli u Němců, tak se potom dali ke komunistům a zakládali JZD. Tatínka dali na obecní úřad, drželi ho tam do noci, pokud jim to nepodepsal. To bylo, to ty pole dali, všechno, dobytek sebrali. Všechno se dalo do toho družstva společnýho. A potom naši, už jim bylo přes sedmdesát, museli pořád chodit ještě do práce, protože měli každý 400 korun důchodu jenom."