Aby nebylo dále narušováno budovatelské úsilí pracujícího lidu
Vladimír Lakva se narodil 20. června 1942 v Bohuňovicích u Olomouce jako jediné dítě rodičům Vladimírovi a Marii Lakvovým. Během kolektivizace zemědělství řízené komunistickým režimem odmítal jeho otec vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD). Označili ho proto za kulaka a s pomocí konfidenta ve vykonstruovaném procesu v roce 1953 odsoudili za velezradu k devatenácti letům vězení a konfiskaci majetku. Jeho manželku a desetiletého syna Vladimíra následně vystěhovali do tři sta kilometrů vzdálené Lindavy. Z hospodářství v Bohuňovicích odstěhovali do ústavu slepého bratra Vladimíra Lakvy staršího a jeho nemocnou matku poslali do domova důchodců, kde po půl roce zemřela. Odpor v obci byl zlomen a krátce poté ustaveno JZD, do nějž ze strachu vstoupili i jeho odpůrci. Po půl roce se mohla matka s malým Vladimírem přestěhovat za svými rodiči do Lašťan u Bohuňovic a v roce 1960 po amnestii prezidenta republiky z vězení propustili i psychicky zlomeného otce. V roce 1965 rodině povolili návrat do jejich hospodářství, které JZD za dvanáct let užívání zdevastovalo. Všichni ale museli nastoupit do zaměstnání v místním JZD. Rodiče na fyzicky a časově namáhavou pozici krmičů krav a Vladimír Lakva do družstevních dílen. V nich zůstal deset let, než ze zdravotních důvodů přešel do dřevařských závodů v Bohuňovicích, kde zůstal až do odchodu do penze. V roce 1965 se oženil s Ludmilou Vychodilovou, s níž měl později syna Vladimíra a dceru Irenu. Pádu komunismu a rehabilitace se dožila jen jeho matka. Otec zemřel v srpnu roku 1981.