Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Milan Kynos (* 1939)

• narodil se 26. června 1939 v Třebechovicích pod Orebem

• od dětství hrál tenis, fotbal a hokej

• otec Václav Kynos se živil jako živnostník s koloniálním zbožím

• po roce 1948 komunisté rodině živnost zkonfiskovali

• pamětník vystudoval Střední průmyslovou školu strojní v Hradci Králové, obor energetika

• v roce 1957 byl otec ve vykonstruovaném procesu odsouzen k práci v uranových dolech

• povinnou vojenskou službu absolvoval pamětník u technických praporů

• v roce 1961 nastoupil do zaměstnání do podniku ZAZ jako energetik

• v letech 1964 až 1971 hrál fotbal za SK Hradec Králové

• od 80. let trénoval třebechovické fotbalové družstvo

• letech 1978 až 1982 vedl výstavbu nové třebechovické koželužny

• v 80. letech inicioval výstavbu zimního stadionu a rekonstrukci fotbalového stadionu BOR v Třebechovicích

• od roku 1990 působil jako zastupitel města

• v roce 2016 se stal laureátem Ceny Dr. Václava Jíry za celoživotní přínos fotbalu

• v roce 2023 žil s manželkou v Třebechovicích a stále se podílel na chodu fotbalového klubu i firmy Tanex

Z vyprávění Milana Kynose je patrné, že politická represe, která jej zastihla na prahu dospělosti, ho ovlivnila na celý život. Znamenala ztrátu rodového majetku, včetně rozsáhlé sbírky obrazů, pád životní úrovně rodiny se třemi dětmi, šikanu na vojně, ale také pachuť nespravedlivého soudu.

„Mým osudovým číslem byla osmička. Rok 1948 vedl k likvidaci rodinného podniku. V roce 1958 jsem měl problémy na vojně, protože otec vykonával nucené práce v uranových dolech,“ říká. „V roce 1968 umírajícího otce rehabilitovali, což už bohužel nevnímal. O deset let později jsem se stal ředitelem továrny a za dalších deset let čelil jejím provozním problémům.“

Tatínek Václav Kynos po komunistickém převratu, který se odehrál v únoru 1948, stále nemohl uvěřit a přenést přes srdce, že komunisté zůstanou u moci. „Myslel si, že se to za půl roku přežene. Třináctého března 1948 mě vzal se strýcem do naší Tatry a jeli jsme na pohřeb ministra zahraničních věcí Jana Masaryka do Prahy,“ vzpomíná Milan Kynos. „Byl to úžasný zážitek. Čekali jsme několik hodin, abychom viděli průvod s lafetou. Seděl jsem na obrubníku a nikdy na pohřeb nezapomenu.“ V dlouhém průvodu Loretánskou ulicí se vystřídalo přes čtvrt milionu truchlících lidí.

V druhé polovině 50. let otce zatkla komunistická policie, drželi ho několik měsíců ve vazbě a soudce ho tvrdě potrestal. Kromě jiného musel na nucenou práci do uranových dolů, kde mu radioaktivita totálně zničila zdraví. „Mezitím k nám přijeli soudruzi a odvezli tatínkovu úžasnou sbírku obrazů. Pečlivě si ji budoval za peníze, které dokázal vydělat před válkou. Tehdy se spřátelil s krajinářem Antonínem Hudečkem z Častolovic a postupně nakoupil osmdesát čtyři obrazů krajin. Byl to jeho velký koníček. Obrazy komunisté rozprodali přes hradecké starožitnosti. O obrazy šlo v celém tatínkově procesu především,“ uzavírá pamětník.

Milan Kynos ale naštěstí dostal do vínku také nadání a vášeň pro hokej, tenis a především fotbal. Pracovitost, disciplína a sportovní duch ho díky tomu provázely i v úspěšném profesním životě a na pozici trenéra. Jako funkcionář rozvíjel třebechovický fotbalový klub všem politickým změnám navzdory.

Na mostě Češi zastřelili tři Němce

Milan Kynos se narodil 26. června 1939 v Třebechovicích pod Orebem do rodiny úspěšného podnikatele s koloniálním zbožím. Otec Václav Kynos byl synem hostinského a ředitele rolnické záložny. Rodina díky tomu vlastnila velký dům, v němž obývala první patro a přízemí sloužilo k podnikání. Svou živnost založil otec ještě před válkou a stihl vybudovat dobře fungující velkoobchod. Maminka Věra pocházela z Rychnova nad Kněžnou z pekařské rodiny. „K dědečkovi a babičce jsem často jezdíval. Měli pekárnu v Rychnově na náměstí. Maminka dostala jako svatební dar Tatru 57 A,“ vzpomíná Milan Kynos na své prarodiče.

Rodičům se v Třebechovicích postupně narodili tři synové. Nejstarší Václav, o patnáct měsíců později Milan a nejmladší Jiří. Maminka zůstala v domácnosti a k ruce měla služebnou, která také pomáhala s výchovou chlapců. Protože oba rodiče vystudovali obchodní akademii a uměli výborně německy, přežila rodina válku relativně snadno. „Jako děti jsme vůbec nevnímali, že je válka. Hráli jsme si v lesích, kde měli Němci zakopaná schovaná auta. Bylo to ve směru na Týniště, v části, které se říkalo a říká Amerika,“ upřesňuje pamětník.

Zatímco většinu války vnímal bezstarostnou dětskou optikou, při vzpomínce na její konec Milan Kynos zvážní: „Na mostě v Třebechovicích přes řeku Orlici zastřelili Češi tři německé vojáky, kteří se snažili uprchnout převlečení v cizích uniformách.“

Sovětské osvoboditele pak vnímal z bezprostřední blízkosti, protože se v jejich domě ubytovalo několik vojáků. „Nebyli příliš civilizovaní. Pamatuju si svůj dětský údiv nad tím, že si v hrncích z naší hospody myli vlasy. A tatínek už nikdy nenašel své švýcarské hodinky značky Schaffhausen.“

Otce donutili, aby zlikvidoval svou firmu

Pro tatínka Václava byl celoživotní vášní sport. K tomu vedl i své tři syny. Všichni se věnovali hokeji, fotbalu, tenisu a bratři Václav a Jiří byli obzvlášť úspěšní v atletice. Vše se ale začalo měnit po komunistickém puči v roce 1948. V Třebechovicích nové vedení města zrušilo tenisové kurty.

Pro Kynosovy nastaly těžké časy. Bratr Václav odešel z moci úředního nařízení na střední školu mimo domov, aby na něj rodiče neměli buržoazní vliv. Milan Kynos musel absolvovat jednoroční učební kurz, aby mohl nastoupit na střední průmyslovou školu v Hradci Králové.

Od té doby rodina poslouchala každý den rádio Svobodná Evropa. Rodiče doma hojně a otevřeně diskutovali o politice, a to i s dětmi. Brzy na to musel tatínek odevzdat svou živnost státu. V roce 1949 se stal likvidátorem vlastního podniku a pak začal pětičlennou rodinu živit jako řidič sanitky. Maminka nastoupila do podniku Tvorba coby skladnice. To nejhorší však mělo teprve přijít.

Tatínkovi zakázali pobyt ve městě na pět let

V roce 1957 zatkla otce Státní bezpečnost. „Nejprve nám řekli, že přechováváme munici z druhé světové války. Což byl samozřejmě nesmysl. Tři dny u nás probíhala domovní prohlídka a za munici označili kalafunu. O to vůbec nešlo. Cílem bylo zabavit náš další soukromý majetek.“

Otec Václav strávil tři měsíce ve vazbě v Hradci Králové, kde také posléze proběhl soud. Václava Kynose odsoudili na základě paragrafu 240a – rozkrádání socialistického vlastnictví. „Otec jako bývalý živnostník si v práci mohl vydělat jen určitou částku, kterou nesměl překročit. Jenomže já jsem na průmyslovce dostal za prospěch na půl roku stipendium, čímž jsme překročili povolenou částku a otec dostal pět vedlejších trestů,“ vysvětluje s pohnutím Milan Kynos.

Pro otce znamenalo odsouzení konfiskaci soukromého jmění, ztrátu oprávnění vykonávat povolání, ztrátu čestných práv občanských a tedy také ztrátu volebního práva a zákaz pobytu v městě Třebechovice na pět let. Součástí trestu byl příkaz, že musí nastoupit do uranových dolů v Příbrami. 

Soudní rehabilitace se dočkal čtyři hodiny před smrtí

V téže době, kdy otec pracoval v uranových dolech a rodina o něm měla jen velmi málo zpráv, nastoupil Milan Kynos na povinnou vojnu k technickým praporům. Na pamětníka si během služby v armádě zavedla tajná komunistická policie svazek s krycím jménem Černý.

Milan Kynos tvrdí, že se nikdy nestal spolupracovníkem totalitních bezpečnostních složek: „Vše skončilo jedním rozhovorem, kdy jsem je úplně odmítl. Bylo to strašné období. Otec v dolech brousil korunky smolince bez ochranných pomůcek. Měl jen brýle a rukavice. Krátce po návratu vlivem radiace onemocněl a dlouho trpěl při denních dávkách morfia. Na rakovinu jater nakonec zemřel.“

V roce 1968 přišlo takzvané pražské jaro, které znamenalo uvolňování politických poměrů. Otec pamětníka se nakonec dočkal soudní rehabilitace. Rodina nicméně obdržela rozhodnutí pozdě, pouhé čtyři hodiny před jeho smrtí. Václav Kynos se o něm už nedozvěděl. Díky rehabilitaci se k rodině nakonec vrátily i čtyři obrazy. Nastupující normalizace však rodině další pátrání po dílech ze sbírky zcela znemožnila.

Vykonstruovaný politický proces se promítl také do sportovní kariéry bratra Václava. V roce 1957 se dostal do Dukly Praha jako atlet. Když otce zavřeli, Václava Kynose z Dukly vyhodili. Navzdory tomu získal v roce 1959 na mistrovství Československa čtyři zlaté medaile v běhu na sto metrů, na dvě stě metrů a dvě medaile ve štafetě. Závodil mnohokrát v zahraničí. 

Milicionář shodil rudou hvězdu ze střechy

Po vojně se Milan Kynos začal plně věnovat sportu. Našel se coby fotbalový trenér a dvacet čtyři let v Třebechovicích trénoval několik družstev. „Jsem rozený funkcionář. Můj otec spoluzaložil v roce 1933 třebechovický hokej a já jsem se nikdy nepřestal ve sportu angažovat, ať už jako hráč nebo v různých funkcích,“ říká.

I díky kontaktům z fotbalového klubu se dostal do silně komunistického podniku ZAZ na pozici energetika. Původní kožedělné továrny nesly po znárodnění název Závody Antona Zápotockého a měly i vlastní Lidové milice.

Postupně se vypracoval na energetika, mechanika a dokonce ředitele. V šedesátých letech po jeho buržoazním původu už nikdo nepátral. Podnikavého ducha po tatínkovi využil k přebudování zrušených koželužen na moderní fabriku s výrobnou automobilových dílů a novou čističkou odpadních vod. Vedle práce se nikdy nepřestal věnovat sportu.

Invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 prožil pamětník v Třebechovicích. Otec byl krátce po smrti a vpád armád pěti socialistických zemí do Československa Milana Kynose šokoval. „Jenomže politickou situaci nesli těžce i někteří komunisté. Na vlastní oči jsem viděl, jak šéf našich Lidových milicí shodil rudou točící se hvězdu z naší fabriky ze střechy dolů. Pak se ale vše rychle stabilizovalo a už si nikdo nic nedovolil. Já jsem se politicky nikdy neangažoval,“ vysvětluje pamětník s ohledem na rodinné trauma z padesátých let.

Fotbalu zůstal věrný

Milan Kynos se během své sportovní kariéry zasloužil o vybudování a moderní podobu sportovního areálu Bor a dalších sportovišť v Třebechovicích. Za éry jeho trénování se v Třebechovicích hrály i prvoligové fotbalové zápasy Spartaku Hradec Králové navštěvované několika tisíci diváky. Sám působil jako hráč ve Spartaku Hradec Králové v letech 1965 až 1971. V roce 2023 již působil jako funkcionář přes padesát let a dlouhý čas také zastával místo předsedy třebechovického sportovního klubu.

Své politické angažmá si rozmyslel až po sametové revoluci. Tehdy ho v Třebechovicích zvolili zastupitelem a členem rady města. V roce 2023 se stále věnoval sportu i práci, která ho celý život těšila a žil s manželkou v Třebechovicích pod Orebem. K dnešní mladé generaci je skeptický vzhledem k rizikům spojeným se sociálními sítěmi. Podle něj se vytrácí obyčejný lidský kontakt založený na důvěře a cti. Na druhou stranu oceňuje, jak dokážou moderní technologie usnadnit a urychlit práci.