Antonín Kuthan

„Potom mi ale řekli, že když chodím takhle k tomu truhláři, panu Františkovi Josefovi, jehož syn měl stejné jméno, tak prostě by ti tam mohl udělat ten vozembouch. A Franta říkal: ‚To je jednoduchý, to se vezme nějaká plaňka a k tomu se v takovéto úrovni přidělá odřezek od plechovky od okurek, takhle se to sníží a to víko se prostě dá níž, a coby činely se použijí ty dvě pokličky.‘“

„Oni když se kluci dozvěděli, že nám odvedli maminku, protože tatínek ještě chodil tři dny do práce, určitě v neděli a pondělí a potom v úterý už to asi bylo. To přišli i pro tatínka a zase jsem byl já doma. Když tohle řekli doma mamince, tak paní Tomanová říkala klukům: ‚Tak ať přijde Tonda na oběd!‘ Tak jsem přišel a ona měla takovou omáčku. Já jsem byl na jídlo pěkný číslo, tedy mamince. Furt něco, když tam bylo trošku toho vepřového tlustého, tak já jsem to nejedl. A tam jsem dostal takovou dobrou omáčku, protože i paní Tomanová byla dobrá kuchařka, tak bych stejně dělal mamince potíže, ale když mi to dala paní Tomanová, tak jsem to zblajznul úplně s chutí.“

„Možná, že spíš okolo poledne. Už jsem byl ze školy a byl jsem doma s maminkou, asi to bylo po obědě. Prostě přišli a nás vymetli, a tak jsme se dostali o patro výš k sousedům. My jsme bydleli v prvním patře, sousedi v druhém. Potom jsme se dostali zpátky do bytu, a to zas vzali mě. Jeli jsme do bytu k tetě a strýci, oni taky bydleli v prvním patře jako my, v jedné ulici kousíček od nás. Přijeli jsme tam autem, to byli dva gestapáci, a šli jsme do toho prvního patra. Tam jeden zaklepal a tam už jeden v bytě byl, gestapák, a tam prostě otevřel a při těch malinko otevřených dveřích jsem viděl revolver. Oni se nějak domluvili, že jsou gestapáci, oni tedy otevřeli a já tam byl jen chvilku. Potom jsme po chvilce jeli, ten gestapák tam zůstal, na blízkou policejní stanici s těmi esesáky, a já tam byl jen chvilku. Už si nepamatuji, jestli se mě na něco ptali, a pak mi řekli, abych šel domů. Proč to takhle udělali, to já dodneška nevím.“