"Samozřejmě, museli se přestat scházet, protože měli svoje problémy, protože začali ti dělníci a ti komunisté chodit po těch dědinách a lákat je do toho družstva, do toho JZD. Vždycky oni po pracovní době, když byli nejvíc sedření, tak tam vešli ti dělníci, vlezli jim do baráku a přesvědčovali je, aby šli do toho JZD. Ti, kteří neměli pozemky tam šli, ti co ty pozemky měli, se snažili tam nejít. A dali jim takové dávky, které museli plnit. Jako že převážně i ten můj stařeček nebyl schopný to plnit, tak výsledek vždycky byl, když to nesplnil, tak dostal pokutu a mohl si vybrat. Buď půjde do vězení, anebo tu pokutu zaplatí. No tak ten stařeček si vybral, že půjde do vězení. To bylo na několik dní ho zavřeli. Ale oni to ještě udělali tak, že ho v tom mundúru vodili po městě, aby to ti lidé viděli, aby prostě ty lidi vystrašili. Dopadlo to tak, že nakonec ten stařeček musel jít do toho JZD a šel až v padesátém devátém roce. Když tam přišli, tak on měl strach, že udělá něco nepředloženého, tak utekl. Stařenka, ta tam klečela před těmi komunisty, jak tahali ty krávy do toho JZD. No a tak výsledek byl, že všechen dobytek odvezli, všechno nářadí, co tam bylo, i stroje, tak to odvezli taky a stařeček se stal členem JZD. Ale oni neměli zpočátku vůbec ani na výplaty. Živořili."
"On byl tam anesteziologem a samozřejmě mu tam chybělo to hraní taky, tak on si tam založil cimbálovou muziku. A oni jezdili s tou cimbálovou muzikou po celém světě. Když bylo nějaké setkání těch Čechů, kteří byli emigranti, tak oni je tam pozvali a dojela tam cimbálová muzika a Jura Holásek tam hrál s nimi. Byli ve Švýcarsku a v cimbálové muzice Technik hrál primáš, který emigroval a utekl, a oni hráli v tom Švýcarsku a ten primáš tam doběhl mezi ty muzikanty a říká: ,Chlapi, hergot, toto už jsem neslyšel tak dlúho!´ A teď oni na něho hleděli a ten Jura říká: ,Ty, s nima sa nedomluvíš.´ On říká: ,Jak sa nedomluvíš?´ Že to sú všechno Švédi. Že to není možné, že hrajú naše písničky. On říká: ,Hrajú, já jsem jim jich naučil.´ ,To bych jako nepoznal.´"
"No tak to podle mě vůbec nepřipadalo v úvahu, protože to vím, že Břeclavánek, tenkrát to vedl ten Jara Švach. Jara Švach je celoživotní tanečník Břeclavana a výborný zpěvák, bezvadný tanečník. Ale vedl ten Břeclavánek a na Vánoce tam zpívali nějaké koledy a ta matka za ním došla a říká: ,Jaro, prosím ťa, tož nemůžeš zazpívat nějakú pořádnú koledu? To musíte tady ty příšery zpívat?ʻ A ten Jara říká: ,Paní Kůrečková, běžte s vaším Ježíškem do prdele.ʻ A potom došel devadesátý rok a děti zpívaly koledy a zpívaly o Ježíškovi a o Pánu Bohu a o andělech a ona začala říkat: ,Tak, Jaro, tak co? Ještě s tím Ježíškem…?ʻ ,Paní Kůrečková, je jinačí doba.ʻ Ale jinak jako Jara je, pořád byl v tom národopise a v dnešní době je to praktik obrovský, jo."
Folklorní muzikant Oldřich Kůrečka se narodil 8. října 1950 v Brně. Pochází ze sedlácké rodiny, v níž národopis tvořil nedílnou součást života. Jeho dědeček František Kůrečka, jenž pocházel z obce Znorovy (dnes Vnorovy), se osobně znal s Leošem Janáčkem a také s Hynkem Bímem, který též sbíral lidové písničky. Daný zájem v pamětníkovi nejspíš probudili i rodiče, kteří se také věnovali folkloru. Otec Oldřich Kůrečka byl starostou starobřeclavského Slováckého krúžku. Zmíněný krúžek měl velké existenční problémy spojené s politikou realizovanou po únoru 1948, kdy se komunisté rozhodli, že se i národopis stane součástí politické propagandy. Soubor se během následujících 20 let několikrát vracel na scénu, ale po roce 1968 došlo k definitivnímu ukončení jeho činnosti. Až v 90. letech přišla obnova břeclavského Krúžku. Vyprávění Oldřicha Kůrečky se zaměřilo také na samotný národopis a značné množství osobností lidové muziky jako například Juru Holáska zakládajícího v emigraci cimbálovou muziku, zakladatele Břeclavanu Jožku Kobzíka nebo i kontroverzní Anežku Gorlovou, jejíž texty mimo jiné oslavovaly budování zemědělských družstev. Oldřich Kůrečka působil v mnoha souborech, například po roce 1990 v Břeclavanu. Zabýval se historií národopisu, ale v době rozhovoru byl také stále folklorně činný. V roce 2021 žil v Opavě.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
