Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Rudolf Kupka (* 1919  †︎ 2017)

• narodil se 24. dubna 1919 v Nové Pace

• pochází z významného pekařského rodu

• pekařskému řemeslu se vyučil v Břeclavi

• kvůli sňatku s dívkou z obsazených Sudet musel za války podstoupit prohlídku rasové čistoty

• důvěrníkem Společenstva pekařů; II. předsedou Velkoobchodního družstva

• v září 1949 pekárna znárodněna

• propuštěn jako zaměstnanec pekárenského závodu

• vrtmistrem v jáchymovských uranových dolech

• zemřel v roce 2017 v Nové Pace

V uších obyvatel nového československého státu ještě nedozněly poslední výstřely z první světové války, když se novopacký pekařský rod Kupků rozrostl o dalšího člena. Bylo to dne 24. dubna roku 1919, kdy přišel na svět Rudolf Kupka. Odmalička mu všichni říkali Ruda. Když měl být potrestán, tak ho nazývali Rudolf, což mu příliš nelichotilo. Tohoto muže jsme si vybrali jako našeho pamětníka, protože nás ohromil jeho obdivuhodný příběh. Setkání s ním pro nás bylo velkou zkušeností a jeho vyprávění nás v mnohém obohatilo. Doufáme, že z příběhu, který se nám podařilo společnými silami s Rudolfem Kupkou zpracovat, si odnesete spoustu informací, stejně tak jako my.

Kořeny pekařského rodu Kupků sahají až do doby mládí jeho otce Karla, který si v roce 1903 pronajal svoji první pekárnu v Nové Pace. Časem se zde usadil se svojí ženou Marií Hátlovou, která pocházela z nedaleké Šárovcovy Lhoty. Brzy se jim narodil syn Karel a dcera Marie. Jejich matka ale bohužel v roce 1910 zemřela na tuberkulózu. Po roce se Karel znovu oženil a z tohoto manželství vzešli další potomci – Jaroslav a Emilie. Malé děvčátko ale bohužel už ve třech letech zemřelo na záškrt. Otec Karel musel během první světové války do ruského zajetí. Po nedlouhé době byl však díky uvolnění vztahů mezi ruským carem a rakouským císařem propuštěn. Předtím, než se mu ale podařilo nadobro vrátit domů, musel projít frontou v Itálii. Po tomto těžkém období se mu narodil syn Rudolf – náš pamětník. Rudolf byl už od mládí veden k pekařskému řemeslu. Jeho nejstarší vzpomínkou z dětství je chvíle, kdy ho maminka učila v jejich rodinné pekárně básničku. S tou poté vystupoval na šedesátém výročí novopackého Sokola. V této době mu byly už tři roky.

Sportovec a sokol

Říkávalo se, že všechno, co člověk potřebuje pro život, se naučí v mateřské škole. Pamětník však toto pravidlo nepotvrzoval. Když byl první den v mateřské škole, která byla nazývaná opatrovna, tak se mu podařilo utéci. Nikdy se tam už nevrátil. Čtvrtou třídu navštěvoval v obecné škole na náměstí v Nové Pace a po dokončení docházky přestoupil do měšťanky naproti jeho domu v ulici Komenského.

Rudolf byl vynikajícím žákem a domů nosil pouze dobré známky. Rodiče tedy byli velmi pyšní. Po absolvování školní docházky navštěvoval až do roku 1936 učňovskou školu, kterou úspěšně zakončil složením zkoušky u pekaře Krause. Během svého mládí byl pamětník nejen premiantem třídy, ale zároveň se účastnil mnoha volnočasových aktivit. S rodinou a přáteli se rádi věnovali sjezdovému lyžování. Ihned při naší návštěvě nás tak pohostil jeho oblíbenou pochoutkou, kterou měli při lyžování v kapsách a rádi ji ochutnávali. Byla to specialita rodiny Kupků a připomínala tvrdší perníček s kandovaným ovocem. Kromě zimních sportů také rád chodil do Sokola, kde ho nejvíce bavilo skákání přes kozu.

Rudolf byl sportovcem tělem i duší. Když byl později za války Sokol zrušen, tak lyžování spadalo do Klubu turistů. Ten pořádal závody, kterých se pamětník pravidelně účastnil společně se svým nejlepším kamarádem Tondou Hilmarem. Ten bydlel nedaleko jeho domova. Závody byly fyzicky velmi náročné, protože muži museli tahat batohy s pětikilovým závažím cestou na nedalekou zříceninu hradu Kumburk a zpět. Dobrá srdce mužů z této doby potvrzuje i fakt, že při těchto soutěžích tahali závaží i za ženy.

Neřekli mu, že už za tři týdny by musel nastoupit do armády

Za velké podpory z otcovy strany se rozhodl studovat mistrovskou školu pekařskou v Břeclavi. To byl důležitý milník v jeho životě. Během jeho působení na této škole však zasáhla jeho rodinu nečekaná událost. V roce 1937 zemřel jeho otec na zápal plic. Po čase se pamětník seznámil se svojí budoucí manželkou Ičkou. Následně ale přišla mnichovská dohoda a Břeclav se stala součástí Sudet. Vzhledem k tomu, že Ička v Břeclavi zůstala, musel Rudolf podstoupit spoustu papírování, aby si mohl tuto slečnu vzít za ženu.

Den před atentátem na říšského protektora Heydricha byl na Rasovém a hygienickém institutu při Univerzitě Karlově v Praze, kde ho měřili a fotili nahého kvůli nadcházející svatbě. To byla jedna z podmínek, které pamětník musel podstoupit. Jednou si ho předvolali na novopacké gymnázium, kde mu říšský důstojník nabídl, že kdyby přijal říšské občanství, tak by se za čtrnáct dní mohl oženit. Neřekli mu ale, že už za tři týdny by musel nastoupit do armády. Rudolf Kupka se tedy této možnosti vzdal. V roce 1943 se oženil, v roce 1944 se mu narodila dcera Hana a o dva roky později syn Rudolf. Pamětník se vrátil do Nové Paky, aby mohl dále pokračovat v rodinné tradici, kterou bylo provozování pekárny. Během této doby se zde pekly vynikající rohlíky, které svým prodejem trhaly rekordy široko daleko.

S koncem války začala nová kapitola života našeho pamětníka. Nastala otázka, jak dál. Doma početná rodina, ve městě plno pekařů, to všechno ho vedlo k tomu, aby přemýšlel nad budoucností svého rodu. Díky jeho mnohým znalostem mu přišla nabídka od trutnovského pekaře Futtera, který mu chtěl předat národní správu nad svým pekařstvím. Jeho zkušenosti mu umožnily pekařství udržet v kvalitním stavu. Jeho rodina se tak na podzim roku 1945 přestěhovala do Trutnova. V té době byl Rudolf Kupka jmenován důvěrníkem Společenstva pekařů, dále se stal druhým předsedou Velkoobchodního družstva, instruktorem pekařského mistrovského kurzu v Liberci a předsedou pekařů ve Svazu řemesla.

Z rodilého pekaře vrtmistrem

V roce 1948 ale přišlo znárodňování a bylo jen otázkou času, kdy budou živnostníci zlikvidováni. Čas znárodnění jeho podniku přišel se začátkem září roku 1949. Za několik měsíců dostal výpověď i z pekárenského závodu, kam přestoupil po znárodnění své pekárny. Rudolf Kupka byl tak nějaký čas bez práce. Během následujících let vystřídal několik pracovních pozic, ale začátkem roku 1953 už pro něho jako živnostníka nebylo nikde místo. Výběr byl tedy jasný – doly, těžký průmysl, nebo stavebnictví. Nastala tak poslední etapa pracovního života vynikajícího pekařského odborníka z oboru, kterému rozuměl a ve kterém dokázal své zkušenosti předávat dalším. V roce 1954 nastoupil k uhelnému průzkumu v Poříčí u Trutnova. Díky změnám v organizaci se postupem času dostal k práci v uranových dolech v Jáchymově.

Zde se ukázala další životní pravda, že člověk, který má dostatek píle, inteligence a pevné vůle nemusí v oboru, který mu není blízký, zůstat jen druhořadým pracovníkem. Jeho osobnost ho posunula až do funkce vrtmistra. Za určitou dobu byl přesunut do uranových dolů v Příbrami, kvůli čemuž se do tohoto středočeského města přestěhovala i celá jeho rodina. Touto dobou také z důvodu přepracování a nadměrného pracovního vytížení dostal pamětník infarkt. Jeho žena vážně onemocněla, a tak se musel vzdát svého kočovného života a od roku 1966 začal pracovat jako vedoucí závodní školy práce. Poté však přišel druhý infarkt. Následky tohoto onemocnění ho vedly k práci pomocného elektrikáře a zámečníka.

Na jaře roku 1979 odešel pamětník do důchodu. Poté ještě pár let vykonával funkci hlídače na stavbách. Nyní žije se svou dcerou Hanou v centru Nové Paky v domě, ve kterém vyrůstal. Rád tráví čas se svojí rodinou. Sbírá informace z doby svého mládí a setkává se se starými přáteli. Tento muž je nejstarším občanem Nové Paky a za to mu patří velký obdiv. Díky němu máme možnost dozvědět se množství informací ohledně pekařských tradic a tajemství, které nám v rozhovoru také sdělil. Je tedy vidět, že se v oboru, ve kterém se celý život pohyboval, velmi vyzná. Při spolupráci s Rudolfem Kupkou jsme si uvědomili, že bychom si měli jít za svým cílem, i když nám v cestě stojí spousta překážek, a neměli bychom si stěžovat na dobu, ve které žijeme, protože v životech našich předků to bylo mnohem, mnohem těžší.

Za všechno tomuto silnému muži děkujeme a přejeme mu, ať mu i nadále slouží zdraví.