„Začali sypat bomby. Oni sypali jenom lehčí bomby. Vám řeknu, na vrchu stromy byly smetené a já [byl – pozn. aut.] v kašně zasypaný těmi stromy a všechno možné. Vám řeknu, co to dělalo, když to padalo blízko mě. I tyto miny. A to byl první nálet. Já vám řeknu, to je pocit, to je hrozné.“
„Němce jsme hnali tanky, Němci před námi utíkali a my jsme z kulometu [stříleli – pozn. aut.] a postupovali jsme. Koukali jsme, jak se Němci hnali. A teď jsme do pásu [dostali ránu – pozn. aut.], do tanku, a pás nám prasknul. Rozumíš, prasknul. Tankem jsme nemohli pokračovat dál, ale my jsme pokračovali, už jsme Němce nahnali přímo [před nás – pozn. aut.], kteří už ustoupili. Po nás tanky vždycky bouchaly protitankové [miny – pozn. aut.] a střílely. Když už viděli, že se pěchota dobrala, tak se už asi stáhly honem a přestaly po nás pálit. Ale tři kulomety těžké po nás sekaly.“
„Poláci nám potíže nedělali, nic, naopak. Poněvadž my jsme hospodařili a oni byli rádi. My jsme byli podnikaví. Tam volyňští Češi byli velmi podnikaví hospodářsky a všechno, rozumíte. A rozumní. Tam se pomaličku ani dveře nezamykaly. Nikdo nic neukradl a všechno bylo v pořádku. Až potom to začalo. Až přišli [Sověti – pozn. aut.], to bylo už potom vidět, že to už není pro nás život.“
Kapitán v. v. Josef Kulich se narodil 17. dubna 1924 v obci Stromovka na Volyni v tehdejším Polsku. Vychodil sedm tříd obecné polské školy a poté navštěvoval Českou matiční školu v Lutsku. Na Volyni prožil sovětskou i nacistickou okupaci a 23. března 1944 vstoupil do tvořícího se 1. československého armádního sboru, kde byl zařazen k tankistům. Absolvoval poddůstojnickou školu v Rusově v Besarábii a s 1. československým armádním sborem prošel boji v Kivercích, u Jasla i Krosna, kde byl zraněn střepinou a utrpěl průstřel nohy, účastnil se Karpatsko-dukelské operace, Ostravsko-opavské operace a další osvobozovacích bojů na území Československa. Po válce se usadil v Břvanech u Loun a soukromě hospodařil, ovšem po kolektivizaci zemědělství se vyučil strojvedoucím a dalších třicet let pracoval na drahách. Nakonec se usadil v Lounech, kde žil i v roce 2015. Manželka Jiřina Kulichová, rozená Linhartová, rovněž byla volyňská Češka z Mirohoště a také se účastnila bojů v řadách 1. československého armádního sboru.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
