Jak to roztrhalo rodinu, to si nedovede nikdo představit
Eva Kubeláková, rodným příjmením Biňovcová, se narodila 8. listopadu 1940 v Račiněvsi. Její otec Josef Biňovec tam spolu s bratrem Václavem hospodařili na 65 hektarech zemědělské půdy, z čehož měli deset hektarů v pronájmu. Zatímco období druhé světové války rodina přežila bez újmy, nástup komunismu pro ni znamenal katastrofu. Během kolektivizace venkova jejího otce za neplnění neúměrně velkých dodávek odsoudili za sabotáž k šesti letům vězení a konfiskaci veškerého majetku. Na šest let odsoudili i jeho bratra Václava, který se z vězení již nevrátil. Měl smrtelný úraz v uhelném dole ve Rtyni v Podkrkonoší. Obě rodiny pak vystěhovali z hospodářství. Evu Kubelákovou se sestrou a matkou odvezli nákladním vozem do 270 kilometrů vzdálených Nových Losin v podhůří Hrubého Jeseníku. Matka i třináctileté dcery tam musely nastoupit do zaměstnání ve Státním statku. Dostávaly podřadné práce a neustále byly pod dohledem příslušníka SNB. Otec ve vězení strávil čtyři a půl roku. Čtyři roky po návratu zemřel na mozkovou mrtvici, v den, kdy měl předstoupit před posudkovou komisi ohledně uznání invalidního důchodu. Když potom matka žádala o vdovský důchod, dostala zamítavou odpověď, že její manžel by stejně žádný důchod nedostal. Eva Kubeláková byla vždy úzce propojena se svým dvojčetem, sestrou Ludmilou. Ta ale po invazi vojsk Varšavské smlouvy s manželem a synem v prosinci roku 1969 emigrovala do Švédska. Doma přitom musela nechat svou tříletou dceru Soňu. Právě kvůli eventuální emigraci na Západ totiž nedostali všichni členové rodiny povolení vycestovat. Osm let pak trvalo, než československé úřady povolily návrat Soni ke své rodině ve Švédsku. Eva Kubeláková již zůstala v Nových Losinách. Jak sama říká, nikdy se s tímto krajem nesžila, ale nechce ho opustit, protože v něm žijí její děti a vnoučata.
