Irena Kroková

* 1952

Národnostní menšiny, Romové, Svědci lokálních událostí z éry komunismu
Invaze vojsk Varšavské smlouvy, Úmrtí Klementa Gottwalda
  • 1
    Přehrát
    Pozastavit

    Smrt otce

    (audio)
    délka: 02:09
    Download file
    Info

    „Měl kamaráda, který hodně pil a táta mu občas kupoval, protože dostával docela dost peněz. Otcova matka ho nabádala, aby pil alkohol, protože neměla ráda moji matku a pořád ho k tomu nabádala. A tak táta začal pít. Jednou táta zrovna dostal výplatu, dobře si vydělával. A ten jeho kamarád ho pořád tahal do hospody, ale táta mu řekl, že mu zaplatí pár skeniček, ale že dostal výplatu a musí domů za dětmi, protože na něho čekají se ženou. Kamarád mu řekl, že ho to nezajímá, že má ženu a děti, že s ním musí pít. Táta řekl, že musí jít, a když šel domů, naštvaný kamarád ho na chodníku srazil autem. Ujel bez poskytnutí pomoci, prostě ho chtěl zabít. To bylo večer v zimě. Byl přejet ještě jednou autobusem a hlavu měl oddělenou od těla, na kabátu měl kousek mozku. Ještě si stačil koupit klobouk. Táta se rád oblékal dobře, nosil obleky a klobouky, boty si nechával šít. Měl jeden kapesník v náprsence a jeden na boty. Čekali jsme s mámou na tátu do rána a máma tušila, že se tátovi něco stalo."

  • 2
    Přehrát
    Pozastavit

    Příjezd Rusů

    (audio)
    délka: 01:40
    Download file
    Info

    "V roce 1968 mě bratr vzal na prázdniny a řekl mi, že máma žije v Trebišově, jestli se za ní chci podívat. Nechal mě tam a řekl, že musí chodit do práce, a odjel. Byla jsem tam asi dva měsíce. Už byl čas návratu a matka mě chtěla odvézt zpět do ústavu a zrovna přijeli Rusové a nemohly jsme se dostat zpět do Svidníku. Odvezla mě tedy k bratrovi do Rafajovců. Lidé brečeli, nikdo se nemohl nikam dostat, nejely vlaky ani autobusy, prostě nic. Všichni se báli, co bude. Lidé si mezi sebou povídali o tom, co se dělo v Praze, že tam létaly cihly. Všichni byli jak na trní, měli strach."

  • 3
    Přehrát
    Pozastavit

    Pasačka krav

    (audio)
    délka: 01:25
    Download file
    Info

    „Bratr mě vzal z dětského domova a musela jsem jim pást krávy. Zrovna pršelo a já byla jen v blůzičce s krátkým rukávem. Jeden pán z družstva mě viděl, krávy se rozutekly lidem do záhonů. A on za mnou přišel a ptal se mě, co tady sama dělám. Já mu s brekem řekla, že mě tu bratr nechal. On se naštval a řekl, že jim to všechno dá zaplatit, ale já jsem se bála, aby mě bratr za to nezmlátil. - 'Neboj se, ty za to nemůžeš, to je jeho vina a tohle si nesmí dovolit.' - Pak přišel bratr a dostal od něj vynadáno, jak je možné že mě vzal z ústavu, abych mu tu pásla krávy. - 'Ty krávy ji klidně mohly zabít.' - A bratr řekl, že mě tam nechal jen na chvilku a že už mě k nim nepustí."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Beroun, 07.07.2017

    ()
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Romani Memory: Recollections of Roma from the Central Europeen Perspective
    Download file
    Info
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Žiju pro své děti

Irena
Irena
zdroj: rodinné album
zdroj: rodinné album
Stáhnout obrázek

Irena Kroková se narodila 21. 1. 1952 v romské vesnici Šarišská Trstěná na východním Slovensku. Pocházela z dvanácti dětí. Otec Julius Vaško pracoval na stavbách jako zedník a také byl váženým prostředníkem mezi romskou komunitou a Národním výborem. Matka Verona Vašková se starala o rodinu a pracovala v JZD jako dělnice v kravíně. Otec v jejich sedmi letech tragicky zahynul. Matce po půl roce odebrali nezletilé děti do dětského domova v Košicích. Život matce velice ztrpčovali syn a tchýně. Paní Irena byla od té doby v dětském domově, spolu se svými bratry byla přeřazená do Svidníku. Strávila zde osm dlouhých let bez matky, bez rodiny. V roce 1968 si ji nejstarší bratr vzal k sobě do Rafajovců. Irena byla velice rychle zapojena do pracovního procesu. Pásla krávy. Na začátku 70. let odešla do Čech, nejprve bydlela v Jesenici a po roce se přestěhovala do Jindřichovic pod Smrkem. V roce 1971 se vdala za Františka Baloga, narodily se jim tři děti, v roce 1976 se rozvedli. Po osmi letech samoty se paní Irena opět vdala za pana Josefa Kroku pocházejícího z Berounska a natrvalo se přestěhovala do Králova Dvora. Zde byla v častém kontaktu s matkou, o kterou se později starala. Podařilo se jí obnovit kontakt s některými sourozenci, našla sestru Evu a bratra Julia. S Helenou, Martinem a Josefem byla v kontaktu, ale bratra Ernesta se jí najít nepodařilo. S druhým manželem vychovala své tři syny. Od roku 2009 je v důchodu a je pyšnou babičkou třem vnoučatům.

Zobrazit celý příběh pamětníka (česky)
Fotografie (9)
Zobrazit všechny fotografie (9)
Odkazy (0)