Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

plukovník v. v. Bohumír Krézek (* 1914  †︎ 2003)

• Bohumír Krézek se narodil 23. 11. 1914 v Hrušovanech u Brna

• na Podkarpatské Rusi studoval vojenskou školu, stal se profesionálním vojákem

• na podzim 1939 odešel přes Slovensko do Maďarska, kde byl půl roku vězněn

• 1940 - přišel do Palestiny a stal se příslušníkem 11. čs. pěšího praporu - Východního

• 1941 - boje u Tobruku

• 1942 - člen Náhradního tělesa čs. letectva ve Velké Británii

• 1943 - příslušník 10. kanadské bombardovací a průzkumné perutě

• 1945 - 311. čs. bombardovací peruť, odtud byl převelen do Velké Británie

• 1948 - propuštěn z armády a následně vězněn

• 1990 - plně rehabilitován a povýšen na plukovníka letectva ve výslužbě

Pan Bohumír Krézek se narodil 23. 11. 1914 v Hrušovanech u Brna. V Brně studoval klasické gymnázium.

„Po maturitě jsem krátce pracoval, ale pak jsem šel na vojnu. Na Podkarpatské Rusi jsem studoval vojenskou školu.“ 

Stal se tak vojákem z povolání.

„Potom jsem vojákoval v různých městech v Čechách, na Slovensku i na Moravě.“

V březnu 1939 byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava a české území bylo okupováno německými vojsky. Třiadvacátého listopadu opustil Bohumír Krézek spolu s letcem Stanislavem Halamou, Miroslavem Zaufem a kpt. J. Štěrbou protektorát a odešli přes Slovensko do Maďarska. V Maďarsku byl zadržen a půl roku vězněn v Budapešti v Citadele, později v táboře ve městě Baranya spolu s polskými uprchlíky.

Až na počátku června 1940 se dostal do Jugoslávie, odtud přes Řecko a Turecko do Bejrútu. Devětadvacátého června 1940 přešel do Palestiny, kde se stal příslušníkem 11. čs. pěšího praporu - Východního.

„Když jsem byl na Středním východě, dole v Palestině, tak mám krásnou historku: o Vánocích jsme jeli do Betléma podívat se na půlnoční mši. Byli tam Židé, Arabové a my. Já jsem to nerozeznával. Na každého jsem se díval jako na člověka. Bylo mi jedno, jaké je národnosti.“

Pod velením generála Klapálka se v červnu 1941 zúčastnil bojů proti vichistickým Francouzům v Sýrii. Takzvaná vichistická vláda Francie spolupracovala s Německem, spravovala jižní část Francie a hájila některé své kolonie v Africe. Ty byly osvobozovány právě v letech 1942–1943.

V říjnu 1941 byl Bohumír Krézek převelen do Tobruku. V průběhu válečných operací bylo v letech 1941 a 1942 svedeno v Tobruku a jeho okolí několik bitev mezi britskou armádou a mezi německými a italskými jednotkami. Pro československé jednotky to byla největší válečná akce na Blízkém východě a v Severní Africe. Československý pěší prapor pod velením podplukovníka Karla Klapálka o síle 643 mužů zde od 21. října do 10. prosince 1941 hájil nejvíce ohrožený západní úsek pevnostního perimetru. V bojích o Tobruk padlo 14 příslušníků praporu, 26 bylo těžce a 55 lehce zraněno. Bohumír Krézek sloužil u praporu jako nadporučík a vyvázl z bojů bez zranění.

„Na začátku jsem byl důstojníkem pěchoty, po válce v Africe, na Středním východě jsem se přihlásil k letectvu.“ 

V dubnu 1942 odjel Bohumír Krézek do Haify, kde právě vznikal 200. lehký protiletadlový pluk východní. Sloužil zde jako pobočník majora B. Koblihy. Zde se přihlásil k letectvu.

„Zúčastnil jsem se všech možných letů. O Vánocích roce 1941 nebo 1492 jsem se zúčastnil akce, kdy startovala čtyři letadla. Vrátil jsem se akorát já, ti ostatní padli. Měl jsem štěstí, že jsem se z toho vždycky vymotal. Kromě těch bas. Ale venku jsem neměl žádný problém, až potom, v tom osmačtyřicátém roce.“ 

Spolu s dalšími obeplul Afriku a 2. 1. 1943 se vylodil ve skotském Greenocku. Odtamtud přešel k Náhradnímu tělesu čs. letectva v St. Athan, kde se nacházela základna RAF.

Zprvu byl zařazen do kurzu pro navigátory bombardovacích letadel, ale další výcvik prodělal už v Kanadě.

„V Kanadě jsem se zúčastnil leteckého výcviku. Byl jsem tam u letectva dva roky až do konce války.“

Do Kanady přijel lodí Queen Mary a zůstal tam do konce května 1943.

„Mluvil jsem dobře anglicky, seznámil jsem se i s Američany, před tím, než jsem šel do Kanady.“

Je zařazen do 6. bombardovací a střelecké školy v Mountain View. Následoval výcvik v 8. škole pro navigátory a do listopadu 1943 kurz v Ancienne Lorette. V prosinci 1943, po absolvování všech výcviků, se stal členem 10. kanadské bombardovací a průzkumné perutě, kde létal s letouny Liberator. Ještě v témže měsíci byl převelen na Labrador. Stal se příslušníkem 116. kanadské bombardovací a průzkumné perutě, která používala k bojům létající čluny Catalina Canso.

Na začátku roku 1945 je Bohumír Krézek přeložen k 311. čs. bombardovací peruti a poslán na výcvik do Nassau na Bahamských ostrovech. Zde působil od 5. února do 28.dubna 1945 jako navigátor v posádce kapitána Jaroše. 

Až na samém konci války byl převelen zpět do Evropy – do Velké Británie. Do své domoviny – do Československa – přiletěl poprvé 15. srpna 1945. Po válce zůstal Bohumír Krézek ještě u letectva. 

„Po návratu domů jsem byl do Velikonoc 1948 u armády na Moravě, ve Valašském Meziříčí.“

Ale v prosinci téhož roku byl z armády propuštěn a jako mnozí další západní letci vězněn.

„Tehdy nás pozavírali fůru, v osmačtyřicátém roce. Ačkoli jsem nikdy nic proti nikomu nedělal. Ale nebyl jsem partajník, tak mě pro jistotu taky zavřeli.“

V roce 1950 byl degradován na vojína a pracoval jako řidič na stavbách. 

„Dlouho jsem tam nebyl. Pak mě vytáhli, degradovali mě a dělal jsem šoféra na stavbě.“

Teprve v květnu 1990 byl Bohumír Krézek plně rehabilitován a povýšen na plukovníka letectva ve výslužbě. Do roku 1992 působil ve škole jako učitel. Dnešním lidem by vzkázal, aby si uvědomovali, odkud jsou, aby byli vlastenci.

Zemřel 29. 9. 2003 ve věku nedožitých 89 let v Praze.