Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Lubomír Kressa (* 1963)

• Lubomír Kressa se narodil 24. května 1963 v Třebíči

• absolvoval Základní školu T. G. Masaryka

• vystudoval Střední odborné učiliště v Telči

• jeho otec byl malíř, sochař a hostující člen Skupiny 4 Lubomír Kressa starší

• jeho kamarádem je evangelický farář Tomáš Trusina

• za svého výtvarného otce považuje malíře Ladislava Nováka

• byl zakládajícím členem oblastní organizace Občanského fóra

• na Třebíčsku se zasadil o nastartování kulturního života

• v roce 2014 byl městem oceněn za celoživotní postoje

• v roce 2023 žil v Třebíči

Třebíčský rodák, disident a umělec Lubomír Kressa se za minulého režimu řadil k takzvaným máničkám. Poslouchal zahraniční alternativní muziku a organizováním nepovolených uměleckých výstav či účastí na festivalech se dostával do kolize s tehdejším systémem. Jeho rodina se s komunistickým režimem také neztotožňovala, jeho otcem byl Lubomír Kressa starší. 

Lubomír Kressa se ve svém rodném městě po revoluci zasadil o nastartování kulturního života. V roce 2014 byl Třebíčem oceněn za celoživotní demokratické postoje a organizování prvních tamních demonstrací v revolučním roce 1989.

Tvrdý režim versus volnomyšlenkářské umění

“Každé dětství je krásné,” říká v úvodu svého vyprávění Lubomír Kressa, který se narodil 24. května 1963 v Třebíči. Vychodil tamní Základní školu T. G. Masaryka (bývalá ZŠ Hanělova), poté nastoupil na Střední odborné učiliště do Telče.

Pocházel z rodiny, která se neztotožňovala s tehdejším komunistickým režimem. Jeho otcem byl Lubomír Kressa starší (narozen 1941 v Třebíči), malíř, grafik, sochař a také jeden z hostujících členů uměleckého sdružení Skupina 4, tedy skupiny mladých výtvarníků, která vznikla v roce 1966.

Kressa starší byl pedagog a vystudovaný umělecký kovář. “Ale výtvarnou činnost za totality nebo komunismu, kterou se daná osoba mohla živit, tak musela být v takzvaném svazu uměleckých výtvarníků nebo svazu umělců. Už nevím, jak se to jmenovalo přesně. Což můj otec nebyl, takže se v podstatě nemohl živit ani jako výtvarník, ani jako sochař,” vzpomíná Lubomír Kressa na svého otce. “Ale byl pedagog a učil v domě pionýrů a mládeže výtvarný a sochařský kroužek.”

Máničky, kterým nevoněl režim

Právě díky svému otci měl Lubomír Kressa už od dětství vztah k umění. Sám říká, že jeho výtvarná kariéra nebyla nijak zvlášť úspěšná, maloval spíše jako amatér, přesto se v této oblasti pohybuje prakticky celý život.

V mládí byl součástí skupiny, kterou tehdejší režim označoval hanlivě jako takzvané máničky. “Ti, co měli dlouhé vlasy, chodili v džínách a moc jim nevoněl komunismus a všechno kolem. Samozřejmě mezi nimi byly různé typy, které se akorát chtěly někde ožírat nebo chodit po zábavách. A pak tam byli i ti, kteří měli zájem dělat něco víc,” vypráví a vzpomíná na své kamarády.

“Spojovala nás muzika. Neposlouchali jsme Karla Gotta nebo Helenu Vondráčkovou, nás zajímaly alternativní západní skupiny, což v té době byl problém tuto hudbu sehnat.”

Lubomír Kressa se už tehdy znal s Tomášem Trusinou, evangelickým farářem, dnes též publicistou a nakladatelem, který je jeho kamarádem dodnes. Spolu s ním za minulého režimu ručně přepisovali samizdaty, vytvořili například deset kopií, které mohly putovat dál.

Kromě toho se Lubomír Kressa osobně znal například s dnešním europoslancem Alexandrem Vondrou či básníkem a publicistou Ivanem Martinem Jirousem, přezdívaným Magor. “Jezdili jsme k němu, když nebyl zavřený, do Staré Říše,” popisuje Lubomír Kressa, který přepisoval samizdat, například i Magorovy labutí písně.

Soukolí komunistického režimu

Stejně jako hudba bylo pod dohledem komunistického režimu v té době také výtvarné umění. Lubomír Kressa si, jak sám říká, několikrát položil otázku, proč komunistům vadilo právě umění. Vzpomíná například na jednoho komunistického pohlavára z Třebíče, který u každé výstavy zkoumal, zda a jak by daný projekt mohl být pro tehdejší režim nebezpečný. 

“Fungovalo to tak, že když byla výstava a někdo jen trošku nezapadal do systému, tak tam chodil s lupou a zkoumal, zda tam není něco zašifrovaného,” vzpomíná.

Už v té době se Lubomír Kressa pohyboval ve společnosti kamarádů-výtvarníků, malovali si zejména pro sebe, neměli kde vystavovat. Zúčastnil se několika undergroundových akcí, na které měl komunistický režim spadeno.

“Tak jsme třeba udělali výstavu v parku nebo u někoho doma. Když se to komunisté dozvěděli, hlavně StB, přijeli tam, obrazy nám zabavili a pak nás předvolávali na výslechy. A takhle jsme se v podstatě trochu nevinně dostávali do toho komunistického soukolí, oni nás vlastně sami vyprovokovali k tomu, abychom proti nim bojovali,” vypráví. Jedna taková akce, kam přijela Státní bezpečnost, se konala ve Starém městě pod Landštejnem.

I přesto režim umožnil Lubomíru Kressovi uspořádat výstavu Klub mladých výtvarníků. “Shodou okolností tam vystavoval můj kamarád, který pár měsíců před tím spáchal sebevraždu. Komunisty to tak pobouřilo, že výstavu zavřeli a šli proti nám ještě tvrději,” vypráví Lubomír Kressa, který od tehdejšího režimu dostal několikrát zákaz opustit město.

To už bylo pár let před revolučním rokem 1989 a před protesty, které se v Praze začínaly organizovat. “Když byla v Praze demonstrace, posbírali si nás tady doma, museli jsme podepsat, že neopustíme město. A pokud město opustíte v době, kdy máte zákaz, skončili jste na 48 hodin u StB,” popisuje.

První legální akce, které se mohl účastnit ještě za minulého režimu, se konala v obci Okarec poblíž Třebíče v červenci 1989.

Mít dávku odvahy

Po revoluci mu z městského kulturního zařízení v třebíčském Malovaném domě nabídli, zda nechce pracovat jako kurátor výstav. A tak se umění oficiálně stalo jeho náplní práce. “A toto jsem dělal dalších patnáct let, jako vedlejší činnost jsem občas pořádal koncerty,” říká Lubomír Kressa, který nyní obchoduje s uměním. Pár výstav měl možnost organizovat také pro Skupinu 4.

Vlastní několik děl třebíčského malíře Ladislava Nováka, se kterým se znal, považuje ho za svého výtvarného otce a také mu nachystal několik výstav. Ty se konaly nejen v České republice, ale také v zahraničí. Jeho díla poté skupoval a přeprodával dál. V roce 2022 uspořádal výstavu Novákových děl, které vlastní.

Dnes Lubomír Kressa říká, že za dobu minulého režimu, ve které strávil ne nepodstatnou část svého života, je na sebe hrdý. “Vydržel jsem to. V době komunismu bylo nutné mít dávku odvahy,” říká dnes.

Revoluční rok a následná devadesátá léta, tedy první roky svobody, ho v životě velice ovlivnily.

“Celá devadesátá léta byla úžasná. Devadesátky byly fantastický. Svoboda, akce, miliarda hospod, klubů, house party, koncerty, výstavy, hlavně se mohlo cestovat do zahraničí. Dnes vám to nepřijde, ale v té době, když člověk nemohl, a pak se to najednou otevřelo, to bylo neuvěřitelné,” vzpomíná dnes Lubomír Kressa.

V Třebíči se podílel na založení oblastního sdružení Občanského fóra. U příležitosti 28. října byl v roce 2014 oceněný městem za celoživotní demokratické postoje a za organizování prvních třebíčských demonstrací po 17. listopadu 1989. V roce 2023 žil v Třebíči.