Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Zdeňka Kovářová (* 1935)

• narozena 31. prosince 1935 v Kostelci u Zlína

• otec Ferdinand Ševčík během nacistické okupace na půdě ukryl bustu prezidenta T. G. Masaryka

• v závěru druhé světové války jejich dům obsadily německé jednotky

• pomník včetně busty slavnostně odhalen v červnu 1945

• v roce 1953 busta na rozkaz KSČ odstraněna

• na své původní místo se vrátila až v roce 1993

Zdeňka Kovářová se narodila 31. prosince 1935 v Kostelci u Zlína. Pracovala jako učitelka v mateřské školce v Kostelci a o historii se zajímala celý svůj dosavadní život. Její tatínek Ferdinand Ševčík byl velký vlastenec. Narodil se v roce 1908 ve Fryštáku - Dolní Vsi. Zemřeli mu oba rodiče na tyfus, a tak se stal sirotkem. Na výchovu si ho vzali sice úplně cizí, ale velmi hodní lidé. Naučili ho úctě k chudým lidem, skromnosti, pracovitosti a lásce k vlasti. Vyučil se cementářem a po vyučení si založil v roce 1933 vlastní živnost. Když na začátku druhé světové války Němci ničili vše, co se jim nelíbilo, Ferdinand se bál, že zničí i pomník stojící uprostřed naší vesnice. Tento pomník byl věnován padlým občanům z první světové války. Na něm byla busta prvního prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka.

A zde začíná příběh, který si myslím, že do Paměti národa patří. Já bych tuto událost nazvala ‚Odvaha, odvaha a znovu odvaha‘.

Psal se rok 1941, když se otec Ferdinand Ševčík domluvil se svými dvěma kamarády, že musí bustu T. G. Masaryka někde uschovat před Němci. Oba kamarádi bydleli blízko pomníku, takže se dohodli, že následující noc provedou záchrannou akci podle domluveného plánu. Bohužel ráno bylo vše jinak. Kamarádi přišli a oznámili, že do této akce nepůjdou. Důvodem bylo, že mají rodiny, děti a všichni vědí, co Němci dokážou. Není tajemstvím, že lidi zavírali do koncentračních nebo pracovních táborů, nebo dokonce vystříleli celé rodiny. Praděda to chápal, ale láska k vlasti byla silnější než strach z Němců a jejich trestů. Proto svůj plán trochu pozměnil. K jeho splnění požádal o pomoc své dva mladé švagry. Jednomu bylo 20 a tomu staršímu 26 let. A ještě tu noc bustu převezli do jejich rodinného domu na konci naší obce. Tam ji uschovali na půdu. Otec pamětnice musel skrýš nějak zamaskovat. Proto ke stávající zdi přizdil druhou. Tam bustu uschoval a navezl tam několik pytlů s obilím. Myslel si, že úkol splnil a že je skrýš dobře zamaskována.

Čas běžel, válka zuřila, zdálo se, že čím dál víc. Přesto se blížil konec této nesmyslné války. Ale nikdo netušil, co všechno nás ještě čeká. Psal se 3. květen 1945, když najednou uviděli, jak přes vesnici jedou tanky. Tyto tanky na konci vesnice, za naším rodinným domem, zastavily a namířily hlavně na Zlín. Němečtí vojáci obcházeli domy, aby se nakonec usídlili v tom našem, kde jsme museli uvolnit obývací pokoj. Udělali si v něm kancelář. Jeden Němec, který uměl trochu česky, se zeptal, kam vedou ty dveře. Tatínek řekl: „Na půdu.“ Všichni vojáci se odebrali na půdu, přímo ke zdi, kde byla skrýš. Přikázali rozebrat část střechy - právě v místě skrýše. Z tohoto místa se měli připravit ke střelbě. Do této chvíle byl doma nesmírný zmatek a strach. Rodiče chtěli děti poslat k babičce. Najednou nastal zlom. Jak Němci rychle přišli, tak rychle zase odešli. Asi dostali zprávu, že konec války se blíží. Napětí ovšem stále trvalo. Vrátí se znovu, nebo ne? Ráno někdo volal: ,,Všichni z domů ven! Němci utíkají směr Lešná a Fryšták!“ Od Lešné viděli přijíždějící vozy s osvobozujícími vojáky. Byl květen a nám na zahradě kvetl tmavě modrý a bílý šeřík. Bylo po dešti a kapičky na šeříku jako by plakaly radostí a štěstím, že mír je tady.

25. června 1945 byla v Kostelci velká sláva. Z tatínkova nákladního auta se stal alegorický vůz, průvod žáků s učiteli, hudba, skauti, zástupci armády a hasiči vyšli od školy („staré“) směrem k Lešné, cestou se připojili občané ze Štípy. Busta T. G. Masaryka byla vezena na vyzdobeném alegorickém voze a instalována zpět na původní místo, což dokazují přiložené fotografie.

V roce 1953 byla busta T. G. Masaryka z podstavce nepozorovaně odstraněna, tentokrát na popud vedoucích představitelů vládnoucí organizace KSČ. Několik let jako by se po ní slehla zem. Až po pádu starého režimu byla kostelecká busta nalezena ve sklepech Státního okresního archivu na Klečůvce. Prošla důkladnou restaurací a ke spokojenosti valné většiny občanů byla opět v roce 1993, zatím naposledy, vrácena na své původní místo.