Bedřich Koutný

„Tak měli povolení na můj byt plus na komplet celé sklepní prostory. To mně ukázali a já jim tedy řekl: ,Co se dá dělat, konejte svou povinnost.‘ Tak udělali byt. Já jsem netušil, že mezitím můj otec, který měl doma takovou malou páleničku, v době, kdy jsem byl pryč, na služební cestě, on si tam přepaloval trochu calvadosu. Byl to takový kotel a na tom hadičky, chladicí zařízení a tak, měl to v prádelně. Když jsem mu šel říct, že jdou dělat prohlídku do sklepa, tak se chudák málem vyvrátil, věděl, že to tam najdou. Oni v té prádelně hodinu chodili, prohledávali regály, hledali písemnosti… Pak přišli k tomu přístroji a říkali: ‚A toto je co? Kurva, chlapi, to je pálenica, to je pálenica! Rychle zahašte cigarety!‘ Takže asi po hodině zjistili, že se jedná o černou palírnu, to byl pro ně samozřejmě velký úspěch, že alespoň něco našli, že se našla pálenice.“

„Tehdy dokonce Státní bezpečnost plánovala ve spolupráci s Československou televizí, že ve Zlíně odhalí protistátní centrum. Budou to všechno natáčet a udělají z toho takový odstrašující případ pro mládež v celé republice. My jsme na to byli pochopitelně připraveni, protože minimálně měsíc předem stáhli sledovací orgány, takzvané sledky, z celé republiky. Ve Zlíně bylo zhruba třicet aktivních disidentů. Lidí, kteří se podíleli na tvorbě samizdatu, politicky angažovaní, do toho spadala i Česko-polská solidarita. My jsme spolupracovali v rámci výměny informací s Polákama, takže spousta lidí se zabývalo tím, že ty naše samizdaty nosili našim polským přátelům a zase přinášeli informace, co se děje u nich. V roce 1985 se chystala tato monstr akce. Na každého z nás na těch zhruba pětadvacet lidí byla nalepená tři vozidla po třech lidech.“