Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jarmila Koutná (* 1931)

• narozena 8. listopadu 1931 v Olomouci

• za druhé světové války rodina v Dubanech ukrývala partyzány ze skupiny Jermak-Volkov

• ve třinácti letech spojkou partyzánů

• vystudovala obchodní akademii v Prostějově

• v roce 2018 bydlela v Dubanech

Obec Dubany leží na Hané. Kam oko dohlédne, všude kolem rovina a žádné lesy vhodné k ukrývání. Přesto na kraji této obce za druhé světové války rodina Francova opakovaně schovávala partyzány ze skupiny Jermak-Volkov. Jako nenápadná mladá dívenka jim tehdy dělala spojku teprve třináctiletá Jarmila.

Otec přišel o prsty

Jarmila Koutná, rodným příjmením Francová, se narodila 8. listopadu 1931 v Olomouci jako nejstarší ze čtyř dětí rodičům Ferdinandovi a Marii. O tři roky později rodina koupila domek v obci Dubany (dnes osada Vrbátek), kam se také přestěhovali. Otec se živil jako mistr ve stolařském podniku a matka se starala o domácnost a malé hospodářství s půl hektarem polností.

Život rodiny ovlivnilo dění ve střední Evropě. Jako reakci na agresivní a rozpínavou politiku nacistického Německa vyhlásilo Československo 23. září 1938 všeobecnou mobilizaci. Otec sice nepodléhal branné povinnosti, ale protože všichni mužští zaměstnanci podniku narukovali do armády, musel nahradit chybějící pracovní sílu, a tak pracoval na několika strojích. Kvůli únavě si na fréze uřezal čtyři prsty levé ruky a zůstal mu jen palec. Po několikatýdenní léčbě se chtěl vrátit do firmy. Tehdy už ale celé Čechy a Moravu okupovalo Německo a český majitel emigroval a podnik uzavřel. Otce pak s omezenou pracovní schopností nikdo nechtěl zaměstnat. K tomu ještě rodina musela pustit část pronajatých pozemků a předat je německým hospodářům. Nacisté totiž v rámci svých germanizačních plánů do čistě českých Duban nastěhovali několik německých přesídlenců z východních oblastí, kteří pak zabrali pronajatá česká hospodářství. Rodina se ocitla v těžké finanční situaci, a tak otec přes zdravotní hendikep začal podnikat a v domě si otevřel stolařskou dílnu, v níž mu jako nejstarší pomáhala Jarmila.

Jednoho dne k nim přivedli partyzány

Rodiče museli za války živit tři děti a v atmosféře všeobecného nedostatku je ani otcovo podnikání nevymanilo ze složité finanční situace. Přesto neodmítli pomoc partyzánům kolem Pavla Maximoviče Volkova. Ten na jaře 1943 utekl z německého zajetí a v oblasti Drahanské vrchoviny se spojil s dalšími sovětskými utečenci a také skupinou českých partyzánů vedených Františkem Šmídem z Malého Hradiště. Ke spolupracovníkům tohoto oddílu patřili i strýcové pamětnice František a Alois Jánští ze Seče (dnes součást Lipové). Právě ti přivedli partyzány k Francovým do Duban. Rodiče je přijali, přestože tím riskovali život celé rodiny. „Skoro každých čtrnáct dní je nejméně na tři čtyři dny přivedli k nám. Pak už chodili sami. Tady byly dvě místnosti. Jednu z nich tatínek používal jako stolařskou dílnu. Nahoře jsme měli jednu místnost a komoru. Nevím, jak to maminka dělala, aby nás všechny nakrmila, uživila. Přitom když chlapi přišli, tak se potřebovali najíst, potřebovali vyprat,“ vypráví pamětnice.

V domě se vystřídalo několik českých a sovětských partyzánů. Jarmila Koutná vzpomíná hlavně na Jevgenije Nikolaje Porošina a Pavla Maximoviče Volkova, kteří se v říjnu 1942 přidali k partyzánskému oddílu Jermak. U Račic na Vyškovsku byla totiž vysazena paradesantní a partyzánská sovětská skupina Jermak, která měla za úkol soustředit kolem sebe uprchlé sovětské vojáky a provádět s nimi záškodnickou činnost v oblasti Drahanské vrchoviny a Prostějovska. Kvůli zásahům gestapa se oddíl rozdělil na několik skupin. Jednu z nich vedl právě Pavel Maximovič Volkov. Ani poté ale partyzáni nezměnili úkryt a často přicházeli k Frankovým do Duban. Jarmila Koutná vzpomíná, že s Pavlem Volkovem několikrát v podkroví hráli stolní hru Vlci a ovce. O několik týdnů později Pavel Volkov zahynul v noci z 29. na 30. dubna 1945 při přestřelce s německými vojáky v obci Vícov.

Nebezpečí prozrazení a spojkou partyzánů

Partyzáni v okolí provedli několik sabotážních akcí. Nacisté se pomocí konfidentů snažili rozkrýt jejich úkryty. V blízké Lipové gestapo během tří vln zatýkání odvezlo mnoho místních obyvatel. Jarmila Koutná vzpomíná hlavně na zátah z 21. prosince 1944. Hrozilo nebezpečí, že se vlna zatýkání rozšíří i do dalších obcí, a krátce před Vánocemi na to přišel strýc upozornit rodiče. „Tehdy mě naši v noci budili a říkali, že pro ně možná přijdou Němci a že jsem nejstarší a musím se postarat o Lídu a malého Vláďu, a že pokud se to stane, mám se dostat na Malé Hradiště k vzdáleným příbuzným maminky,“ vzpomíná pamětnice a vzápětí dodává: „Nebylo to nic příjemného. Představte si, jak třináctiletou holku budíte v noci a tohle jí říkáte. Můj bráška měl tehdy jen dva a půl roku.“

Rodina opravdu riskovala. Otec také po okolí rozvážel protinacistické letáky a třináctiletá Jarmila se stala spojkou partyzánů. Mladé dívky si gestapo nevšímalo, a tak předávala různé ústní a písemné zprávy, aniž by ji za celou dobu zastavila jediná hlídka. Jarmila Koutná vzpomíná, že docházela například k Josefu Hrubému do Olšan nebo Vojtěchu Dosedělovi do Vrahovic. Další celá jména odbojářů si již bohužel nepamatuje. Je to dáno velkým časovým odstupem a také proto, že je kvůli utajení většinou neznala.

Žije v domě, kde ukrývali partyzány

Ačkoli nedaleko, v prostoru mezi Čelčicemi a Klenovicemi na Hané, proběhla poslední tanková bitva druhé světové války, Dubany sovětští vojáci osvobodili bez boje. V roce 1946 pak Jarmila nastoupila na obchodní akademii v Prostějově, po jejímž úspěšném ukončení pracovala jako účetní v Prvoděvu Prostějov. Později vystřídala ještě několik dalších podniků, vždy na místě účetní. V roce 1951 se provdala za Vladimíra Koutného. Manžel byl voják z povolání, a tak se rodina se třemi dětmi často stěhovala. Bydleli v Prostějově, Přerově a nakonec zase v Dubanech, kam odešli, aby se na stáří postarali o rodiče pamětnice. V roce 2018 žila Jarmila Koutná s manželem stále v domě, kde za druhé světové války její rodina s nasazením vlastního života ukrývala partyzány.