Bohumír Koubek

„Nevím, jestli to mám vrozené, ale od dětství miluji loutky, loutkové divadlo. Otec mne jako malého chlapečka vodil na loutková představení do pražské knihovny, kde sídlilo a ještě dnes sídlí divadélko Říše loutek. Tak tam mne vodil a já jsem tam chodil již jako chlapec. Chodil jsem do divadla již sám, byl jsem tam jediný chlapec v divadle a chodil jsem tam jako domů, na představení. A mezitím jsem již studoval na žižkovské škole bytového průmyslu řezbářství.“

„Já jsem chodíval dolu na Václavák, byl tam bufet, tam dole na rohu. Tam jsem chodil třeba na obložený chlebíček. A jednou koukám, u okna, byl to bufet Koruna, stojí tam Jan Zrzavý, drží v ruce hrneček s kafíčkem, lžičkou pije a usrkává. Je u okna a kouká na ten ruch venku. Řekl jsem si teď anebo nikdy. Přistoupil jsem k němu, představil jsem se mu, měl jsem záminku, to je samozřejmé, že chci podepsat knížku. A on řekl, tak přijďte tehdy a tehdy. Tak jsem tam k němu přišel, měl tam doma takovou paní, kuchařku, on tedy uměl vařit. Tam jsem k němu chodil, až jsem se s ním velmi dobře spřátelil. A když už to bylo takové jisté přátelství, tak jsem se ho dovolil zeptat, poprosil ho, jestli by mně jako sochaři poseděl modelem, že bych udělal jeho portrét. Řekl, dobře, vám posedím, jinému bych neseděl.“