Ve většině lidí to obyčejné lidství i přes válku zůstalo
Jan Kopeček se narodil 13. února 1934 ve Vranovské Vsi na jihu Moravy, dětství prožil v nedaleké Jemnici. Po záboru Sudet se Vranovská Ves, kde žili jeho prarodiče, stala součástí Říše, Jemnice po dobu války zůstala v protektorátu. Vyrůstal v česko-německé rodině, matka Marie byla německé národnosti a otec Jan české. Otec učil na jemnické škole a byl záložním důstojníkem československé armády. Za války vstoupil do odbojové organizace Obrana národa a stal se zástupcem velitele pro oblast Jemnice. O dva roky později byl spolu s dalšími deseti členy jemnické Obrany národa zatčen a odsouzen k šesti letům káznice za velezradu proti Velkoněmecké Říši. Trest strávil v několika věznicích v Německu a jako jediný ze zatčených přežil. Marie Kopečková s využitím možností, které jí dávala její příslušnost k německé národnosti, organizovala po celou dobu války pomoc příbuzným ostatních českých odbojářů. Přesto byla na konci války spolu se svým synem nucena nosit bílou pásku označující příslušníky poraženého německého národa. Byla i krátce a bezdůvodně zatčena a propuštěna byla až poté, co se její muž vrátil z německého vězení domů. Jan Kopeček má mnoho vzpomínek na dobu války i události spojené s jejím koncem v Jemnici i přilehlém okolí. Týkají se jak českého odboje a osvobozování Jemnice Rudou armádou, tak i odsunu a vztahů mezi Čechy a Němci. Po válce vystudoval gymnázium a po něm Vysoké učení technické v Plzni. Po studiích začal pracovat v plzeňské Škodovce a v Plzni zůstal natrvalo. Pracoval v konstrukci turbín, kde byl pověřený vývojem systémů pro automatické řízení. Ještě v době studií se o něj začala zajímat komunistická kontrarozvědka. V roce 1969 ho kontaktovali poprvé a snažili se ho přimět ke spolupráci, kterou odmítl. Počátkem 80. let odmítl podruhé, tentokrát už s následky, kdy mu byla prakticky znemožněna další odborná činnost v oboru, ve kterém pracoval. V současnosti (2020) je v penzi, žije s manželkou lékařkou v Plzni, má dvě dospělé dcery.