Vladimír Kopačínský

Sběrač: „A proč jste tehdy narukoval do Svobodovy armády?“ V. K.: „No dobrovolně asi ne (?). Jiný východisko nebylo. Oni Sověti mobilizovali všechny bez rozdílu, Rusové, Poláci, Židi. A potom třídili nás v tom domě, třídili Češi, každé to vyznání zvlášť. Poláci zvlášť, Židi zvlášť. Ale Židů bylo hodně s náma. Poláci, ty měli svoje lidi, potom odjeli do Polska. No a my jsme šli do toho... V Rovně pak jsme šli za frontou, jako Luck... A za Luckem je ňáký Hrochovo, tam byla ještě fronta, tak jsme drželi druhou linii.“ Sběrač: „A vy jste ještě podstoupil nějaký výcvik se Svobodovou armádou? Jak to probíhalo? Jak vypadal?“ V. K.: „Ten vojenský výcvik jsme (prodělali) v Besarábii u města Sňatyn. Přes vodu Prut jsme cvičili, chodili, abysme šli, protože mosty nebyly, byly strhaný, tak abysme se neutonuli, když jsme šli dál, tak jsme chodili sem a tam po tý řece. Jmenovala se Prut a jmenuje se Prut. No a tam jsme i cvičili. Napřed nás ubytovali ve vesnici v bytovce, no prostě po chalupách, a tři dny nás nechali tam. Za tři dny přišel rozkaz – do lesů! Zemljanky! Zemljanky jsme vykopali, no, jenomže zase za tejden přišel rozkaz, že z těch zemljanek musíme ze zdravotních nebo z hygienických důvodů. Tak se dělaly povrchový takový baráky, když pršelo, tak pršelo i do toho. Tak jsme bydleli venku. No až jsme kolikrát, to já si všechno nepamatuju už. Tak jsme stáli, to jsme bydleli v Polsku u města Przemyśl.“

„Školu jsme měli čtyři kilometry. Jsem chodil čtyři kilometry pěšky jako malinkej chlapeček. Nevěděl jsem (o situaci v protektorátu, pozn. red.). Ani mě to nezajímalo tehdy. Mě zajímali, já když jsem vyrost’, v 16 jsem se začal učit hrát, a to mě zajímalo, hrál jsem na trubku a tam Ukrajinci měli zvyk, na veselkách si zjednat někoho, tak jsme hráli z jedný do jedný, do druhý jsme jezdili, tak to mě zajímalo. A hrál jsem, dokud jsme neodjeli. (???) jsem nehrál.“

„My jsme, napřed generál Svoboda dělal přednášku před frontou v takovým lesíku, že jdem na Prešov. A došli jsme až v noci k samý linii k Němcům. A ráno, když se rozednilo, tak jsme museli couvnout k tomu Krosnu. No a v tom Krosnu byli Němci. Nevím, proč napřed nevypudili ty Němce z toho Krosna. Z toho Krosna začali po nás pálit, tím nám ublížili. No a tam jsem byl, když mi začala krev a nemohl jsem mluvit. A ty auta tam svážely do polskýho města a do stodol, tam jsme leželi. Brzezowa nebo jako, Brzezowa. No a potom nás do Jaroslavova odvezli asi za tejden do tý polní nemocnice. V polní nemocnici asi tejden jsem ležel. A tam z toho Jaroslavova za pár neděl do Lvova a 21. února a 20. ledna jsem byl propuštěn jako neschopný.“

„To bylo 1947, se dohodli, smíšená komise, československo-ruská komise (šlo o smlouvu se SSSR o opci volyňských Čechů z 10. 7. 1946, pozn. red.), že my, Volyňáci, máme odject do pohraničí do Německa na německý místa (tj. do Sudet po odsunutých Němcích, pozn. red.). V 47. už po Novým roce začaly ty transporty. Ale my jsme ňák, na konci nás vzali, tak jsme v Bochově našli, do Bochova do takovýho lágru, a tam jsme hledali místa. Našli (jsme dům) v Chyši, tam jsme byly dvě rodiny, a to nemohlo dělat dobrotu. Tak tam takový údolí po tý Střele, Střela k Rabštejnu, jsme šli a tam byli naši Češi. Dostali zemědělské usedlosti, a neuměli to. Když krávy dostaly vši, tak oni je namazali petrolejem a krávy jim olezly jak bubny po tý petroleji. Tak je, to byla zemědělská komise, museli se vystěhovat a my jsme šli na jejich místa. Já tedy aspoň. A tam jsme v 50. roce založili JZD. V 47. jsme se tam nastěhovali z Ukrajiny, tři roky jsem hospodařil sám a pak JZD. A hned jsem, protože tam byli dobrý naši Češi, dobrý dělníci, ale neuměli poroučet. Oni byli deputátníci a kočovali (?) atd. Tak já jsem byl, tehdy nebyli agronomové, ale skupináři. Tak jsem byl skupinářem. No a dobrý. Malý JZD, ale dobrý. Dobrý JZD. V 63. jsme ale museli do státního statku, to scelovali. To se mi nelíbilo. I se mnou, vzali (mě) jako technika. Napřed vedoucího jsem dělal tý farmy naší, za 1500 korun jsem měl. Pak jsem, tady jsem šel na traktor, i když jsem to neuměl, tady jsem se musel učit traktorem jezdit, pásákem. Ale tady jsem vydělal 4500, 5000,-.“