Josef Kolečko

„V jednom baráku, myslím, že to byla jednačtyřicítka vedle nás, bylo celkem sedmnáct národností. Pokud se jedná o západní státy, tak jakmile [válka] skončila a opanovaly to, tak se hned snažily dopravovat své lidi do svých území. Ať už to byli Belgičané nebo Holanďané. Holanďané tam byli celá taková skupina policajtů, tam mohli chodit v jejich uniformách bez těch distancí, bez označení, ale jinak chodili normálně v uniformách a měli určité úlevy. Spousta Španělů tam bylo.“

„Když jsem přijel do Buchenwaldu, tak tam byli lidi, kteří mě znali, kamarádi moji. Zjistili, že jsem tam, že jsem přišel s Vencou Kočou - týden nebo čtrnáct dní přede mnou jel Venca Koča a potom já - a dali tam zprávu. Přišel jsem já, vybírali se řemeslníci, přišel ke mně chlap a říká - já ho jakživ neviděl, byl to Plzeňák, Jirka Žák, byl tam na pracáku a ten pracák tam byl velmi důležitý, to byl jeden z hlavních, ty rozhodovaly, kam kdo půjde - „Hele, copak jsi dělal?“- „Ve Škodovce.“- „Ne, jsi štubák. K žádnému řemeslu se nehlaš, jsi štubák.“

„Jenže přišel květen a spadla klec. 29. května nejenom v Plzni, ale v rámci celých Čech, mimo Moravu, pozatýkali, co se dalo. Poslední zatýkání v Plzni, to jsem se potom v kriminále dozvěděl, bylo v září. To bylo poslední. Tímto způsobem naši mládežnickou organizaci prakticky rozprášili. My jsme byli vyšetřováni v Plzni a někteří v Klatovech. Domažličtí byli vyšetřováni taky v Klatovech a všechno bylo sváženo do Plzně. V Plzni jsme nakonec na samotce byli jeden, ale brzy tam přišli dva [nebo] tří.“

„Bylo rozhodnuto, že poměrně brzy, to znamená u nich v březnu, ale u nás už tak v průběhu dubna, bychom přešli do ilegality a organizovali samostatný odboj proti Němcům. I když samozřejmě bez zkušeností jak jejich, tak nás. Byly stanovené určité trojky, krajská trojka a okresní trojka. A ty okresní trojky byly třeba v jednom okrese i tři nebo čtyři. Byly samostatné tím, aby byly napojeny na někoho z kraje a mnohdy se ani vzájemně neznaly.“

„To byl mládenec, který mě v mých takových patnácti letech přivedl do sociální demokracie mládeže. V Třemošné sociální demokracie – a vůbec na Plzeňsku – byla velmi silná. To byla nejsilnější strana v republice a v Plzeňském kraji zvláště. Měla starostu města - u nás byl starosta sociální demokrat po válce i celou dobu první republiky. S tím [Rudolfem Nováčkem] jsem ve vlaku debatoval a samozřejmě mě přivedl do takové situace, že jsem se v šestnácti letech stal členem okresního výboru Sociálnědemokratické mládeže.“

„Když nás dopravili do Bambergu, tak automaticky všichni, kteří jsme dostali čtyři roky – a bylo nás několik – když dostal tři a půl, tak už ne, ale když dostal čtyři roky, tak šel půl roku na samotku. Ta byla tvrdá. Tam se páraly šaty padlých vojáků, co zemřeli v nemocnicích. Tak to z nich stáhli, projeli je nějakým čištěním a [měly se] rozdělovat potrhané a zvlášť nepotrhané díly, aby je mohli sešívat a případně třídit a zahazovat. To bylo blbé. Když nás pustili po půl roce, nesměl přijít ani dopis, akorát jeden, že jsme v Bambergu, a nic více. Nesměli jsme ani psát, ani přijímat žádný dopis.“