"Ten první dojem byl velice hrozný. Potom si pamatuju ty další dny – my jsme byli pár mil od Manhattanu, ale v určitou dobu byl cítit zápach i u nás, když se to vše zbořilo. Pak jsme se modlili, přicházelo mnohem více lidí do kostela, i ti, kteří do té doby do kostela nechodili. Měli jsme speciální bohoslužby."
"My jsme neměli skripta, to se muselo vše tisknout na kovolisty na takovém přístroji nebo na cyklostylu. Všechno se to tisklo. To bylo jako ve středověku. Jednu dobu jsem tomu šéfoval. Většinou to měli na starosti studenti, o kterých se vědělo, že jsou salesiáni. Já to vedl ve 4. ročníku a vše, co jsme chtěli tisknout, musel schvalovat František Vymětal. Ale občas přišli kluci s nějakou knihou, že je skvělá, tak jsme to tiskli načerno. Kdyby se to někdo dozvěděl, asi by mě nebo je vyloučili ze semináře. Nikdy se to ale neprovalilo. Pak jsme ty kopie šířili mezi sebou."
"Ti z té politické školy z Prahy nám přednášli, jaká je to krása. Jeden student, Steiner se jmenoval, vymyslel to, že na místo za nimi namontoval na skříň za nimi plakát a pak jej během té přednášky nechal rozmotat takovým speciálním mechanismem. Stálo tam: ‚Stejně moje neposkvrněné srdce zvítězí‘. Najednou všichni studenti začali tleskat, oni ztuhli, podívali se dozadu a to tam bylo. Pak toho studenta vyhodili ze školy, to bylo asi v roce 1988 nebo 1987. Potom dostudoval po revoluci."
Antonín Kocurek se narodil 7. prosince 1957 do katolické rodiny. Křesťanská víra, ve které vyrůstal, jej formovala od dětství. Významně na něj působily osobnosti lokálních kněží, kteří navzdory tehdejším zákazům nabádali mladé ke křesťanským setkáváním a šíření křesťanské literatury. Několikrát se na přednáškách setkal s teologem skryté církve Josefem Zvěřinou, kterého komunisti v 50. letech poslali na 22 let do vězení. Po vystudování střední školy a po základní vojenské službě začal Antonín Kocurek přemýšlet o studiu teologie. Přihlášku podal v roce 1985. V té době jej navštívila Státní bezpečnost a nabídla mu spolupráci, kterou odmítl. V červenci jel s přáteli na cyrilometodějskou pouť na Velehradě, která přerostla v první protirežimní křesťanskou manifestaci. Začal studovat na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích, která oficiálně podléhala státnímu dohledu. Na podzim 1989 odletěl se spolužáky bohoslovci na svatořečení Anežky České do Říma a odtud sledoval pád Berlínské zdi. Příjezd zpět do Československa a následující revoluční dění považuje za nejšťastnější období v životě. V roce 1990 byl vysvěcen na jáhna, na Velehradě se setkal s papežem Janem Pavlem II. a nastoupil na své první místo kněze v pohraničí. Z Bruntálska po třech letech přešel do Kobeřic na Hlučínsku. S pomocí věřících postavil nový kostel v blízké obci Chuchelná. V roce 1999 odletěl poprvé do New Yorku, kde se stal knězem české krajanské komunity. V roce 2024 žil na faře kostela Our Lady Queen of Martyrs ve čtvrti Forest Hills v New Yorku.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
