„Od dvanácti let jsem chodila pomáhat, ještě s babičkou, která zemřela ve čtyřicátým roce. Pamatuju si, že říkala: ‚Vem si tady ten řádek okurek a tam najdeš meloun.‘ Oni vždycky dávali do řádku nějaký meloun a tím nás nalákali. Takže jsme museli trhat okurky, rajčátka jsme sbírali, potom i hrozny. Kolik mi tenkrát bylo, dvanáct roků? A museli jsme dělat. Když jsem přišla ze školy, byly tam už nachystané kbelíky s krmením pro prasata nebo krávy, museli jsme je nakrmit a natahat ze studny vodu.“
„Otec šel do armády myslím ve dvaačtyřicátém a strýc Ludvík ve třiačtyřicátém roce. Ten přišel tenkrát o nohu, šlápl na nějakou minu. No a strýc Willi, ten se ztratil úplně, o něm dodneška vůbec nic nevíme. Já jsem tenkrát žádala, aby mi dali nějaké informace, ale (řekli mi, že) je nezvěstný. Takže jeden se nám ztratil úplně, jeden zraněný a ti ostatní přišli domů, ale ze zajetí. (Byli tam všichni muži.) Jak strýc Frantík, tak i strýc Josef měli šest dětí, z toho čtyři kluky, a ti museli všichni na vojnu.“
„Ráno, snad o pěti hodinách, vyhlásili, že se musí všichni sejít. Každý si mohl vzít s sebou jen dvacet kilo, a kdo měl starého člověka, tak co mohl ještě vzít? Nebylo to moc příjemné. My jsme měli štěstí, že náš děda byl ve smíšeném manželství. Navíc jsme měli moc hodného člověka, který zabral naše hospodářství. On jel tenkrát do Mikulova, kde nám vyřídil všechny papíry. Maminka s dědečkem mohli zůstat a u mě byl otazník, protože já jsem nebyla vlastně ničí. Maminka ale řekla, že když půjdu já, tak ona půjde taky a ať se pak starají o dědečka.“
V Mušově jsme žili jako jedna rodina, Němci i Češi
Gertruda Kočí
zdroj: Dobová fotografie pochází z archivu pamětnice, současná fotografie pořízena při rozhovoru.
zdroj: Dobová fotografie pochází z archivu pamětnice, současná fotografie pořízena při rozhovoru.
Stáhnout obrázek
Gertruda Kočí se narodila 15. března 1928 v Mušově (Muschau), jihomoravské obci, kde se většina obyvatelstva hlásila k německé národnosti. Gertruda však vyrůstala ve smíšené, česko-německé rodině Zechových, její babička byla Češka z nedaleké Ivaně. Poklidný život vyplněný prací na rodinném statku ukončil až rok 1939 a začátek druhé světové války. Muži z Gertrudiny rodiny včetně jejího otce museli postupně narukovat do armády a ona byla nucena pomáhat mamince a dědečkovi na hospodářství. Po osvobození se otec nesměl do Československa vrátit a rodina zůstala natrvalo rozbitá. Při odsunu německého obyvatelstva z Mušova v roce 1945 mohla její rodina díky smíšenému manželství Gertrudiných prarodičů v obci zůstat. Museli však opustit svůj statek. V roce 1954 se Gertruda vdala do Blanska, s Mušovem a příbuznými však nadále udržovala pravidelný kontakt. Zůstávala ve styku i s přáteli a příbuznými v Německu a Rakousku a účastnila se i pravidelných setkání. Na přelomu 70. a 80. let byla obec uzavřena a postupně zatopena nádrží Nové mlýny. Gertruda Kočí zemřela v roce 2015.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
