Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Hana Kochánková (* 1930)

• narozena v Kvíčku u Slaného

• manželka Ladislava Kochánka

• narozen ve Slaném

• ČKD Slaný

• propagace výrobků ČKD

• Strojírenský veletrh v Brně

• sběratelsví kuriozit

• 1000 československých rekordů

• 1000 československých NEJ

• Muzeum rekordů a kuriozit Pelhřimov

Hana KOCHÁNKOVÁ

Manžel Ladislav shromáždil a sepsal tisíc českých rekordů

Paní Hana Kochánková se narodila v Kvíčku u Slaného 20. května 1930. Sourozence neměla. Po ukončení základní školy se vyučila dámskou krejčovou. Od mládí se ráda starala o děti, jezdila s nimi na různé tábory, proto přijala místo vedoucí v domově dětí a vystudovala pedagogickou školu v Brandýse nad Labem. V roce 1950 se provdala za Ladislava Kochánka, má dceru Jitku a dva vnuky.

„Když jsme se v padesátém roce vzali, bydleli jsme u Stejskalů. Tehdy se přidělovaly byty z takzvaných nadměrných bytů. Nám přidělili jednu obrovskou místnost 8 x 8 m bez příslušenství, ale zato s andělíčky na stropě. Když ČKD postavilo v Brožovského ulici tři domy, v jednom z nich jsme dostali byt a přestěhovali se tam.“

Manžel paní Kochánkové patří mezi významné osobnosti Slaného. Za svůj život shromáždil přes 30 tisíc informací o českých rekordech ze všech oborů lidské činnosti. Je autorem řady knih a televizních seriálů na superlativní témata. Byl i u zrodu pelhřimovského Festivalu rekordů a kuriozit. V roce 2004 bylo paní Kochánkové předáno v Pelhřimově ocenění za jeho celoživotní práci a byl zapsán do Rekordmanské síně slávy ČR.

Muzeu rekordů a kuriozit v Pelhřimově věnoval v roce 1974 při jeho založení obří lízátko vyrobené v Trnavě firmou Figaro a boty našeho největšího člověka v roce 1974. Nejznámější, zvláště u mládeže, je jeho kniha 1000 československých nej. Poprvé vyšla v roce 1976 a dočkala se několika vydání.

„Manžel se narodil 17. března 1926. Základní školu a obchodní akademii navštěvoval ve Slaném. Protože byla válka, asi rok a půl pracoval v Klecanech a obchodní školu dokončil až po válce. V roce 1948 odešel na základní vojenskou službu a po návratu z vojny nastoupil v učilišti ČKD.“

Zatímco Ladislav Kochánek ve dne pracoval v továrně, po večerech dále shromažďoval zajímavosti všeho druhu. Po pravdě sháněl je i mezi kolegy v práci, což se neutajilo, a ředitele napadlo, že by se dobře uplatnil v propagaci podniku. „Odtud přešel do propagace. Možná se tam právě uvolnilo místo, to už si nevzpomínám. Pracoval se Standou Berkovcem st., který byl manuálně velmi zručný, uměl malovat a sestrojoval různé přístroje. Na tuto dobu vzpomínal syn pana Berkovce, Standa Berkovec ml., v článku Libora Pošty: Jeho táta byl průkopníkem fotografie ve Slaném, napsaném pro Slánské listy 15. 7. 2008. ‚Jeho dlouholetým kolegou a přítelem byl Český Guiness, pan Ladislav Kochánek. Tvořili spolu tým, ve kterém pan Kochánek vymýšlel nápady, psal scénáře a libreta výstav a můj tatínek kreativně realizoval výtvarnou podobu, technické realizace a další nápady. Například o jejich audiovizuálním projektu Exponata z roku 1964, který měl obrovský úspěch na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně.‘

Za dobu, kdy manžel pracoval v ČKD, se vystřídalo několik ředitelů, na jejichž jména si už nevzpomínám. Většinou odcházeli pracovat na ministerstvo. S bývalými řediteli si manžel dlouho psal a stýkal se s nimi.

Práce v propagaci měla velké úspěchy, díky nim ČKD vystupovalo se zajímavými akcemi na strojírenské výstavě v Brně.“

Se sběratelstvím začal Ladislav Kochánek už jako student obchodní akademie. „Už od studentských let sbíral různé zajímavosti. Nerad se učil zpaměti, dělal si různé poznámky, zalíbilo se mu to, postupem času se začal zajímat i o jiné obory, objednával si různé časopisy, kde se psalo o nějakých novinkách, začal to registrovat a takhle to všechno začalo.“

K tomu, že se dostal do širšího povědomí veřejnosti, mu dopomohla spolupráce s Rudolfem Křesťanem v časopise Mladý svět, televizní seriály a relace v rozhlase na zajímavá témata. „Lidé mu začali psát, dělával různé besedy a soutěže.“ V roce 1976 se konečně splnilo jeho přání, v nakladatelství Olympia vyšlo 1. vydání knihy 1000 československých rekordů. Byla okamžitě vyprodána, proto vyšlo ještě několik rozšířených vydání. „Potom, to už byla kniha vydaná, začal spolupracovat s Pelhřimovem a s televizí.“

Ladislav Kochánek zemřel v roce 1996 v nedožitých sedmdesáti letech.

Nahrávku pořídila a zpracovala Blažena Hrabánková, Vlastivědné muzeum ve Slaném, 2013.