Josef Kobau

* 1949

  • „Nás nechali v polnostech, přivedli nás tam, složili z vagonů pro dobytek. Byli jsme bez vody, jídla a tak dále. Nevěděli jsme, kam nás vezou. Pustili nás do polností, Baragan to je polnost, pustili nás do té vysoké trávy, sena, tam nás nechali. Tolik vím... po čase si udělali stavení, sami mezi sebou si pomáhali. To dělali z těch syrových cihel ‚kirpič‘, jak se řekne rumunsky.“

  • „My jsme tam nešli, že jsme tam chtěli jít. Oni nás naložili a odvezli. Táta vzal pytel mouky, nějaký hadry, jednu kisnu a v tom jsem spal jako dítě. A rodiče spali venku. Nechtěli vyprávět, kolikrát jsem se táty ptal, máma ještě něco řekla.“

  • „Tolika, že nám tady říkali, který zůstali, že jsme dostali důchod. Žere mě to, že jsme baraganisti. Co jsme tam dělali, že jsme dostali důchod? To vám řeknu, že mě to žere. Každý řekne: ‚Vy jste baraganisti, vy jste dostali penzi, a co jste tam dělali?‘ Ale kdybych jim mohl ukázat, co jsem tam viděl, neřekli by nic. Říkal jsem jim: ‚Proč jste tam nešli vy? My jsme tam byli poslaní, my jsme tam nešli proto, že jsme tam chtěli jít.‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Eibentál, 09.09.2022

    (audio)
    délka: 01:23:12
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť Banátu
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Táta vzal pytel mouky, hadry a jednu kisnu, v té jsem v Baraganu spal

Josef Kobau, natáčení pro Paměť národa, září 2022, Eibenthal - Rumunsko
Josef Kobau, natáčení pro Paměť národa, září 2022, Eibenthal - Rumunsko
zdroj: Paměť národa

Josef Kobau se narodil 26. srpna 1949 v české vesnici Eibenthal v rumunském Banátu. Jeho otec absolvoval vojenskou službu v době druhé světové války a poté, co Rumunsko podepsalo Pakt tří, byl naverbován do řad nacistických vojenských jednotek a odvelen na frontu. Po návratu z války se oženil s českou dívkou a narodil se jim syn Josef. V červnu 1951 je spolu s dalšími rodinami z Eibenthalu deportovali do nehostinné oblasti Baraganu. Rodina měla být vysazena v místech obce Insuratei, odkud je posléze přestěhovali do hornického města Comanesti, kde otec pracoval v uhelných dolech. O návratu domů rozhodlo rumunské ministerstvo vnitra až v závěru prosince 1955. V době jejich vyhoštění došlo k rozkradení majetku rodiny. Po návratu žili v hornické kolonii Baia Nuoa (Ujbánie), tady pamětník vychodil čtyři třídy rumunské školy a později další tři ročníky v Eibenthalu. Následně se vyučil soustružníkem a vrátil se do rodiště, kde obsluhoval nákladní dopravu, která vyvážela vytěžené uhlí k Dunaji. Později se stal vedoucím pracovníkem, kvůli čemuž se stal i členem rumunské komunistické strany. Po roce 1990 byl za deportaci do Baraganu finančně odškodněn a rovněž je členem organizace, která poškozené sdružuje a zastupuje. V současné době pamětník žije v Eibenthalu (září 2022).