Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.
Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)
Bylo pod mrakem a ve vzduchu se to pralo
narozen 5. července 1929 v Předmostí u Přerova
člen junáckého oddílu v Předmostí u Přerova
v letech 1942 až 1945 v učení na leteckého mechanika v Olomouci Neředíně
očitý svědek pádu amerického bombardéru v Rokytnici u Přerova 17. prosince 1944
jeho otec Jaroslav se zapojil do přerovského povstání
v roce 1945 se rodina přestěhovala do Velkých Losin
vedoucím junáckého oddílu ve Velkých Losinách
v letech 1952 jako letecký mechanik na vojně na letišti v Olomouci v Neředíně
v době natáčení v roce 2024 bydlel stále ve Velkých Losinách
Krvavá neděle, tak se přezdívá největší letecké bitvě na našem území, která proběhla 17. prosince 1944 nad Moravou. Spojenecký bombardovací svaz mířil na rafinérie v Horním Slezsku. Zamračené polední nebe tehdy zakryly na tři stovky spojeneckých stíhacích letounů a přes pět set bombardérů. Než ale dosáhli cíle, zaútočilo na ně kolem sta stíhacích letounů Luftwaffe. V následné bitvě bylo zničeno 78 letadel a zabito, zraněno nebo zajato 220 letců. Američané tehdy přišli o šest stíhaček a 22 bombardérů. Jeden z nich, Consolidated B-24J Liberator se sériovým číslem 42-78671, dopadl poblíž Rokytnice u Přerova. Většině posádky se podařilo stroj včas opustit, ale dva letci havárii nepřežili. Jako první se prý tehdy u trosek letadla objevil patnáctiletý učeň na leteckého mechanika. „Chtěl jsem sebrat návody, co se dělá, když se něco stane, ale neměl jsem to kam dát, tak jsem si odnesl jenom nějakou součástku,“ vzpomíná Dalibor Kloc, který byl tehdy svědkem i zatýkání přeživších členů posádky.
Dalibor Kloc se narodil 5. července 1929 v Předmostí u Přerova jako mladší ze dvou sourozenců rodičům Jaroslavovi a Irmě. Rodina bydlela v malém domku v tehdejší ulici Havlíčkova (dnes Tylova). Oba rodiče pracovali u státní pošty, otec jako poštmistr. V tehdy ještě samostatném Předmostí docházel Dalibor do tamního skautského oddílu, s nímž absolvoval tři skautské tábory. Jenže po nacistické okupaci byla 28. října 1940 z nařízení K. H. Franka celá junácká organizace jakožto protiokupační rozpuštěna. O dva roky později musel Dalibor předčasně ukončit měšťanskou školu a na příkaz úřadů nastoupit do učení na leteckého mechanika, což pro něj ovšem nebyla taková tragédie, protože se od dětství o letectví zajímal.
Výuka probíhala v leteckých dílnách na letišti v Olomouci Neředíně využívané tehdy jako letiště Luftwaffe. „My jsme měli zvlášť dílny a národnostní Němci měli taky dílny zvlášť. Jenže ti většinou nic nedodělali, protože museli na vojnu a museli obsluhovat kulomety a já nevím, co všechno,“ vzpomíná Dalibor Kloc, který na letišti zažil i zatýkání z podezření na sabotáž. Vzhledem ke svému tehdejšímu věku ale nezná podrobnosti. „V té době se tam stavěly messerschmitty, stíhačky. Vyráběly se v Lutíně a dovážely se na letiště, kde se sestavovaly a dělali na nich zkoušky. Pak se s nimi přelétávalo do Vídeňského Nového Města už pro potřeby armády. Vím, že v té době tam bylo gestapo, které chytlo sabotáž, že tam montovali podvozky, které nefungovaly. Vím, že tehdy gestapo pobralo všechny, co kolem toho dělali.“
Tři roky Dalibor Kloc strávil na letišti v Neředíně, kde přes týden spával v tamních ubikacích. Na víkendy jezdil domů a právě během jedné z návštěv domova se stal svědkem pádu bombardéru u Rokytnice. To už se pomalu blížil konec války a o pět a půl měsíce později se 1. května 1945 po Přerově rozšířila mylná zpráva o kapitulaci Německa. Následkem toho občané začali vyvěšovat československé vlajky a stavět barikády. Povstalci a partyzánské skupiny obsadili výpadové cesty z Přerova. I v Předmostí se do povstání zapojili a otec pamětníka spolu s dalšími muži vytvořili stanoviště u cesty, kde odzbrojovali projíždějící Němce. Už odpoledne ale proti povstalcům zasáhli vojáci wehrmachtu spolu s pohotovostním oddílem SS. Povstání bylo potlačeno, dvacet jedna lidí, kteří se do něj zapojili, zatčeno a 2. května 1945 popraveno v Olomouci-Lazcích. O pět dní později se do města probojovala osvobozující sovětská vojska.
Dalibor Kloc dokončil studium na leteckého mechanika právě v roce 1945. Rodina krátce po válce odešla do příhraničích Nových Losin, kde se chystal odsun tamních německých obyvatel. Otec se v této lázeňské obci stal vedoucím pošty. Dalibor si ještě dodělal měšťanskou školu a poté nastoupil na strojnický obor v průmyslové škole v Šumperku. Opět se zapojil do Junáku a ve Velkých Losinách se stal vedoucím oddílu. Jenže přišel únor 1948 a s ním puč, po němž na několik desetiletí v zemi vládl totalitní komunistický režim, který stejně jako nacisté skautskou organizaci jako protirežimní zrušil. Někdy v té době donutili otce odejít do předčasného důchodu, protože se jako bývalý člen České strany národně sociální stal pro nové poměry nepohodlným.
Po ukončení průmyslové školy dostal Dalibor Kloc od pracovního úřadu umístěnku do vítkovických železáren. V dubnu 1952 nastoupil do základní vojenské služby. Jako letecký mechanik byl poslán do pro něj dobře známého prostředí na letiště v Olomouci Neředíně. Vzpomíná, že krátce po nástupu tam zažil politické čistky spojené s propouštění důstojníků nepohodlných pro komunistický režim, z nichž prý mnozí z nich za války sloužili v RAF. Na letišti v Neředíne prošel vojenskou odbornou školou pro letecké mechaniky a jako člen výcvikové letky zabezpečoval první kroky budoucích pilotů v základním výcviku. Po dvou letech se ale domů nedostal. Vojákům tehdy oznámili, že z důvodu mimořádného vojenského cvičení musí zůstat ve službě. Dalibor Kloc vzpomíná, že nejhorší bylo, že jim nikdo neoznámil datum propuštění, které se nakonec o půl roku posunulo.
Po propuštění z vojenské služby dostal Dalibor Kloc nabídku ke službě ve Sboru národní bezpečnosti, což odmítl a nastoupil v národním podniku Velamos v Sobotíně. Poté až do penze pracoval v n. p. Severomoravské pily. Po prvním nevydařeném manželství se v roce 1955 oženil s Marií Foltýnovou a v letech 1957 až 1966 na svět přišly tři jejich děti – Dalibor, Jana a Šárka.
I přes opakované nabídky nikdy nevstoupil do komunistické strany a s radostí a úlevou přivítal pád komunistického režimu v roce 1989. V době natáčení v roce 2024 bydlel stále ve Velkých Losinách.
http://www.leteckabadatelna.cz/havarie-a-sestrely/detail/302/
http://www.vrtulnik.cz/ww2/protektorat-olomouc.htm
https://www.prerov.eu/cs/o-prerove/zajimavosti-pamatky-a-udalosti/prerovske-povstani/podrobne-o-prubehu-povstani.html
© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Příběhy 20. století
Příbeh pamětníka v rámci projektu Příběhy 20. století (Vít Lucuk)