Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Mgr. Josef Kavka (* 1930)

• narodil se 4. února 1930 v Kounově

• na konci druhé světové války byl svědkem ústupu německých vojsk

• vyučil se obchodním příručím

• po válce se s rodiči přestěhoval do Broumova

• v Broumově byl svědkem komunistického převratu v roce 1948

• po návratu z vojny vystudoval dálkově filozofii a psychologii

• pracoval jako podnikový psycholog

• po pádu komunismu v roce 1989 hodně cestoval

• v roce 2023 žil v Podbřezí na Rychnovsku

Josef Kavka vystoupil v srpnu 1968 proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy nakreslením několika plakátů s ruským nápisem Jděte domů. Dále mu připisovali vyvěšení černého praporu 21. srpna 1968 na ředitelství podniku, kde tehdy pracoval. „Ale to vyvěšení černého praporu vůbec pravda nebyla, protože to na mě hodil jeden spolupracovník. Já už jsem v podniku nebyl, tam mu neměl kdo oponovat,“ vysvětluje pamětník.

O postojích Josefa Kavky ke komunistickému režimu nejlépe vypovídá jeho kádrový posudek. Vyplývá z něj, že pamětník neuznává vedoucí úlohu komunistické strany, že je zastáncem demokracie a svobody a že vedoucí silou ve státě podle něj má být demokracie a dělnictvo a další podobné fráze. Kvůli tomuto kádrovému posudku, který napsal kádrovák v roce 1972 v jeho starém zaměstnání v Pardubicích, vyhodili Josefa Kavku v roce 1973 z práce v Příbrami, kam nastoupil už v roce 1968.

Za protektorátu chtěl ulehčit rodičům

Josef Kavka se narodil 4. února 1930. Po absolvování povinné školní docházky nastoupil ještě za Protektorátu Čechy a Morava do učení na obchodního příručího v Novém Městě nad Metují. „Bydlel jsem u pana šéfa od pondělka do soboty a byl jsem tam na stravu a na byt,“ vzpomíná. „Vnímal jsem to tak, že pomáhám trochu rodičům od vyživovacích povinností za protektorátu.“

Po válce se s rodiči odstěhoval do Božanova na Broumovsko. V Jednotě v Broumově získal výuční list. Nikdy ho nenapadlo, že by měl ve studiu dále pokračovat. Na tuto myšlenku přišel až během základní vojenské služby.

Po německé armádě posbíral v lesích tisíce nábojů

Jako jakousi předzvěst konce války vnímal pamětník v březnu 1945 příjezd německých rodin, které přes naše území prchaly dále do Německa. „Podstatné bylo, že prchali před Rudou armádou na západ. Ubytováni byli asi pět dní v Rozkoši, v hospodě,“ vzpomíná pamětník. O uprchlíky se podle protektorátního nařízení mělo postarat místní obyvatelstvo. Rodiny zůstaly několik dnů a pak pokračovaly v cestě dále na západ.

Na začátku května se po Kounově roznesla zpráva o postupu německých vojáků. „My kluci jsme se hned vydali nahoru. Už jsme nevnímali tu hranici, která byla mezi protektorátem a Velkoněmeckou říší,“ vypráví pamětník. Odtamtud pozorovali přesun německého vojska. V okolních lesích pak nacházeli odhozenou munici a zbraně. „V průběhu těch několika dnů, co jsme tam my kluci chodili, tak jsem si domů nanosil 17 vojenských pušek a tisíce nábojů,“ vypráví. Ty pak kluci hned samozřejmě zkoušeli. Poté, co se musel vrátit zpět do školy, tatínek zbytek střeliva odevzdal na obecní úřad. „To mě mrzelo, protože jsem si jednu pušku od dragounů chtěl nechat nafurt,“ doplňuje pamětník.

Když se z rádia 5. května 1945 začaly ozývat zprávy o bojích u rozhlasu, chtěl Josef Kavka pobrat několik pušek a střelivo a vydat se do Prahy. „Pochopitelně mně to rodiče nedovolili,“ vzpomíná.

Lidé na chodnících s Vítězným únorem nesouhlasili

Hluboký dojem zanechala v pamětníkovi oslava takzvaného Vítězného února, kdy se v Československu na následujících 40 let dostala k moci komunistická strana. Pracoval a žil v té době v Broumově.

Na náměstí nahnali pracující ze všech fabrik z Broumova a okolí. „Řečnili tam především funkcionáři KSČ [Komunistické strany Československa] a ROH [Revolučního odborového hnutí] a taky především, a to si pamatuju, taky soudruh Pytlík z krajského výboru KSČ z Hradce Králové. A opět všichni hovořili v tom smyslu, že podporovali ten takzvaný Vítězný únor v naší republice,“ říká.

Na shromáždění se ovšem našli i tací, kteří s novým režimem nesouhlasili a uvědomovali si závažnost situace, včetně pamětníka. „Ti lidi na chodnících, ti většinou mlčeli a dívali se buď zasmušile, nebo starostlivě,“ popisuje.

Josef Kavka již od roku 1947 věděl, jak vypadá život v Sovětském svazu. Dozvěděl se o tom od volyňských Čechů, tedy Čechů, kteří se ve druhé polovině 19. století usazovali ve Volyni a po skončení druhé světové války zažádali o návrat zpátky. V roce 1947 někteří z nich přišli právě do Božanova, kde pamětník bydlel, a popisovali, jak se žije v područí Stalina.

Z prodavače se stal psycholog

K základnímu vojenskému výcviku Josefa Kavku odvedli v roce 1951. Přiřadili ho k dělostřeleckému pluku v Milovicích u Lysé nad Labem. Když vojíny po prvním měsíci takzvaného přijímače rozřazovali k jednotlivým útvarům, dostal se Josef Kavka do školy pro důstojníky v záloze.

V této škole, kde strávil deset měsíců, panovala velmi cílevědomá atmosféra. „Učili jsme se dokonce i proti předpisům, že jsme v noci na půdě zatemnili střešní okna, aby dozorčí vojskového tělesa nepřišel a nedivil se, že tam někdo nespí, ačkoliv má spát,“ vypráví pamětník. Studium na škole pro důstojníky v záloze u dělostřelectva nebylo rozhodně jednoduché.

Na vojně Josef Kavka zjistil, že se dokáže vyrovnat ostatním kolegům s maturitou, a tak se rozhodl, že začne studovat. Po návratu z vojny sice nastoupil do práce jako vedoucí prodejny, zároveň se ale přihlásil k večernímu studiu gymnázia. Úspěšně si dodělal maturitu, a protože ho vždy zajímaly humanitní obory, rozhodl se dále studovat filozofii a psychologii. Následně vystudoval ještě jednooborovou psychologii a pracoval jako psycholog v Československém uranovém průmyslu na generálním ředitelství.

S Čedokem projel střední Asii

Josef Kavka již od dětství toužil po cestování. „Tenkrát byl ten pohled naivní, chtěl jsem třeba cestovat jako plavčík na lodi,“ vzpomíná. V roce 1948 vzaly kvůli nastolení komunistického režimu všechny jeho cestovatelské sny za své. „Pak už jsem se dostal jen do Bulharska k moři, nebo potom na jeden velký zájezd po střední Asii. Na 14 dní Tádžikistán, Kazachstán a Uzbekistán,“ vypráví.

Celý zájezd byl samozřejmě velmi organizovaný. „Vodili nás pořád na nějaké památníky Lenina a do muzeí,“ vzpomíná Josef Kavka. Několikrát se jim však podařilo trhnout se od výpravy, aby danou zemi poznali i mimo naplánovanou turistickou trasu.

Po roce 1989, kdy byl již v důchodu, se rozhodl cestovat. Aby mohl své cestování financovat, rozhodl se začít podnikat. „Tak jsem si zařídil živnostenský list na Koupě a prodej zboží za účelem dalšího prodeje a počítal jsem, že budu dělat mezistátní obchod. A taky jsem dělal,“ vypráví pamětník. Na Ukrajině a v Rusku postupně navázal kontakt, nakupoval různé zboží a to pak přeprodával dále. Měl tak možnost procestovat značnou část Asie. V roce 2023 žil Josef Kavka ve Lhotě Netřeba u Podbřezí.