Oldřich Karásek

„Svět se mění, to bylo rozmezí asi šestnácti nebo osmnácti let, kdy jsem jel poprvé Panamu, pak Galapágy. Když jsme tam byli poprvé, s tím Argem - loď - tak to byly rybářské, opuštěné vesnice, kde nebyl žádný turistický ruch. Pár domorodých člunů, rybáři vyjížděli na ryby. Když jsme tam přijeli podruhé, tak už patnáct, dvacet kilometrů od vlastních Galapág stálo pět obrovských pětitisícových lodí, těch pětipatrových. To jsou neskutečné koráby a ve dne v noci jezdily tisíce a tisíce turistů, těch pět lodí mohlo mít tak dvacet pět tisíc turistů, ve dne v noci jezdily motorové čluny na ostrov, aby si mohli turisté vyfotit, jak souloží obří želvy, hrozné. Tam jsem si vlastně uvědomil, jak svět začíná být zvrácený. Měl jsem štěstí, že jsem svět poznal ještě v době, kdy nebyl tak bohatý ve svém celku, kdy se opravdu žilo podstatně skromněji. Co vidím od roku 2013, svět, pokud by pokračoval takhle, nemá šanci přežít. Když jsem chodil do gymnázia, učili jsme se, že nás na světě jsou dvě miliardy. Za jednu generaci, šedesát, šedesát pět let, se lidstvo zečtyřnásobilo. To roste geometrickým způsobem. Není to jen fakt, že přibývá lidí, ale přibývá i odpadu, smogu, všeho, co jest negativní a co se negativně podepisuje na našem životě."

„To se kácela alej jilmových stromů, nevím už, zda v Hodoníně nebo v Kyjově, já jsem se to dozvěděl, domluvil se se starostou, že část té aleje koupím, dřevo mělo v průměru asi metr. Jediná pila byla tehdy v Československu v Ostrožské Nové Vsi, tam jsem dřevo nechal rozřezat na deset centimetrů tlusté desky, které jsem nechal vyschnout a potom nařezal průměry, co jsem potřeboval podle plánu. Loď jsem začal stavět v jedenáctém poschodí paneláku u jednoho kamaráda, kde jsme slepili všechna žebra na celou loď, což je základní. Poté jsme je pomocí lan spouštěli dolů. Dovezl jsem je do dílny, kterou jsem si pronajal od nějakého bývalého stolaře a tam jsem tu loď sedm roků stavěl."