„Dobře, mě pověsí Češi na jeden strom a tebe pověsí Rusáci na druhej a budeme se na sebe dívat.“
Sofia Kalagasidou se narodila v roce 1942 v Řecku. S rodinou uprchla do Albánie a následně byla odvezena do Rumunska, kde chodila do základní školy a bydlela v dětském domově ve městě Oradea. V roce 1954 byla zařazena do dětského transportu mířícího do ČSR. Její biologický otec byl spojkou u partyzánů, zemřel na následky nemoci v Albánii a matka se v ČSR znovu provdala za jiného Řeka (Kréťana). V ČSR strávila Kalagasidou asi dva roky v dětských domovech v Nových Hradech, Sobotíně a Chrastavě, kde dochodila základní školu. Poté se přestěhovala k rodině na Jesenicko a vyučila se švadlenou. Pracovala 17 let jako tkadlena v Moravolenu v Jeseníku, roku 1974 se přestěhovala do Brna, dva roky pracovala v Královopolské strojírně a pak ve Zbrojovce, po roce 1989 na poště. Má jednu dceru, jejího otce si ale nevzala. Udržuje české tradice, vaří nicméně česky i řecky a ona i její dcera mluví velmi dobře řecky. O návratu do Řecka uvažovala před narozením dcery, později už ne. Jako řecká občanka byla vyškrtnuta, vzala si proto české občanství. Do Řecka se vrátil jen její bratr, matka a otčím zemřeli v Československu. Občas do Řecka jezdí, i když ne tak často jako dřív. K Čechám pociťuje vděk, mrzely ji jen poznámky některých Čechů o tom, že Řekové jsou příživníci.