Zuzana Justman

„Například my jsme v Karlíně nechodili Vítkovou ulicí, protože tam byla německá škola a báli jsme se těch německých dětí. Když jsem byla malá a jezdila jsem do Želetavy, tak jsem se někdy prala a nenechala jsem si nic líbit, ale vysvětlili mi, že kdyby mě nějaké německé dítě napadlo, že se nemůžu bránit. Tak jsme se snažili tou ulicí nechodit, ale jednou jsme se s přítelkyní tudy vracely z útulku a jedna německá dívka, která byla asi dvakrát větší než já, nás začala bít. Podařilo se mi utéct, ale mé přítelkyni ne. Potom jsem měla často bolení hlavy, protože jsem se cítila vinná, že jsem tam mou přítelkyni nechala. Tak to nám nikdo nemusel vysvětlovat, že se máme bát. Báli jsme se, protože Němci byli všude. A potom jsme slyšeli všechny ty historky, ale samozřejmě jsme nevěděli o Osvětimi.“

„Když pak nacisti zavřeli židovskou školu, tak Židovská obec organizovala takzvané útulky. V Praze byly tři nebo čtyři útulky, já jsem chodila do Soukenické ulice. Tam jsme si oficiálně hráli, ale chodili nám přednášet velmi zajímaví lidi. Například Erik Saudek, to byl nejlepší překladatel Shakespeara, ten nám četl jeho překlady a přednášel o tom. Potom, když jsem chodila do amerického gymnázia v Buenos Aires, tak jsem toho věděla mnohem víc o Shakespearovi než americké děti.“