Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.
Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)
Nedokázali pochopit, že někdo i v tomhle věku skládá slib
narodil se roku 1946 v Ústí nad Labem
vystudoval Střední průmyslovou školu stavební v Děčíně
v letech 1965–1968 byl na vojně v Brně na letišti
v roce 1983 se oženil, roku 1984 se mu narodila dcera
v roce 1990 přivedl svou dceru do oddílu, sám začal pronikat do skautské činnosti
roku 1998 začal aktivně vypomáhat v chlapeckém oddíle
svůj skautský slib skložil roku 2000
dnes je výchovným zpravodajem ORJ a vůdcem klubu dospělých a okresním zpravodajem kmene dospělých
Miloš Jón – Erg
„Nedokázali pochopit, že někdo i v tomhle věku skládá slib.“
Dětství v Ústí nad Labem
Miloš Jón se narodil v roce 1946 v Ústí nad Labem, kam jeho rodiče přišli po válce za prací. Tatínek Vladimír Jón pocházel z malé vesnice v Podkrkonoší. V Ústí nad Labem pracoval ve fotoateliéru – dokonce jako první ve městě začínal s barevnou fotografií. „Jako malý kluk jsem mu pomáhal dělat různé vzorky. Tenkrát se dělaly filtrem, muselo se udělat hodně kopií, než se dostalo k té správné barvě.“ Maminka Marie Jónová pocházela z vesničky Dívčí Kopy u Nové Včelnice blízko Jindřichova Hradce, kde její rodina mívala mlýn. Marie Jónová byla ředitelkou mateřské školy v Krásném Březně (část Ústí nad Labem). „Měl jsem bratra, který byl o dva roky starší než já, ale jako malinkej zemřel, v roce 1944. Takže já bych tady možná nebyl, kdyby bráška nepřišel ve válce o život.“
Díky rodičům, především tatínkovi, získal Miloš první poznatky o skautingu již v dětství. Tatínek vlastnil svázaná předválečná čísla časopisu Junák a samozřejmě také Foglarovy knihy. Doba však nepřála tomu, aby malý Miloš začal skautovat sám. Skauting sice v době jeho narození fungoval, ale když mu bylo necelých 5 let, byl na dlouhá léta zakázán. V roce 1968, při opětovném povolení, to už bylo Milošovi 22 let, nebyla zase vhodná doba životně – měl čerstvě po vojně, začínal pracovat.
Jednou z Milošových velkých zálib, které přetrvaly dodnes, byla kosmonautika, vesmír, sci-fi. Po vojně se stal členem klubu Nazca, který se právě těmito věcmi zabýval. „To navazovalo na klub Julese Verna, který existoval v Praze, takže ti kluci přijeli k nám. Součástí toho byl pan Černý, který si tenkrát udělal nakladatelství. Ondřej Neff byl členem tohoto pražského klubu.“
První zážitek se skauty, škola a práce
Přesto právě z roku 1968 je jeho první silný zážitek spojený se skauty. V Krásném Březně, kde celá rodina Jónových bydlela, bývala před válkou jakási skautská rezervace, několik budov patřících skautům. Krásné a klidné místo. Přes léta války a zákazů ale toto místo postupně zchátralo. V roce 1968 se krásnobřezenští skauti rozhodli rezervaci znovu oživit. Na slavnostní znovuotevření se šel Miloš Jón podívat. Tato vzpomínka, slavnostní chvíle, mu navždy utkvěla v paměti.
Miloš Jón chtěl jít po základní škole studovat. Dostal se na průmyslovou školu stavební v Děčíně. Na vysokou školu pomýšlel také, ale než stihl podat přihlášku, přišel mu povolávací rozkaz. Odešel na vojnu do Brna, kde sloužil 26 měsíců na letišti jako spojař-radista. Už před vojnou pracoval krátce u pozemních staveb jako stavební technik, po návratu z vojny skončil u normovačů, kde se stanovovaly ceny stavebních prací.
Oženil se v roce 1983, jeho žena se jmenuje Marie a znali se spolu doslova od dětství – na první společné fotografii není Marii ještě ani rok. V roce 1984 se jim narodila dcera Tereza.
Stal se skautem
Právě díky dceři se Miloš Jón konečně stal skautem. V roce 1990, kdy bylo malé Terezce 6 let, pro ni rodiče hledali nějaký koníček, zábavu. Právě v té době si Miloš vyhledal informace o znovuobnovené činnosti skautů. Rodiče neváhali a Terezku přihlásili. Tatínek Miloš ji na schůzky rád vodil a často tam s ní i chvíli zůstával. Tak se začal se skautingem pomalu seznamovat i takříkajíc zevnitř.
V první polovině 90. let jel Miloš Jón několikrát vařit na skautský tábor. Postupně se do skautského dění zapojoval víc a víc a konečně v roce 1998, když vypomáhal na Svojsíkově závodě, dostal nabídku od vůdce chlapeckého oddílu Václava Macka – Kamzíka, aby se zapojil do činnosti jeho oddílu naplno. Miloš Jón se tedy začal aktivně věnovat vlčatům a skautům. Jeho velkou zálibou (nejen skautskou) jsou různé rukodělky, ruční práce a podobné věci. Navíc se, kromě běžné oddílové činnosti, zapojil i do vymýšlení dlouhodobých her, začínajících v září a vrcholících na táboře.
Miloš Jón získal také skautskou přezdívku. „Existuje knížka od spisovatele Jefremova, knížka Mlhovina v Andromedě, kde jsem si oblíbil postavu kapitána 11. mezihvězdné výpravy, která se jmenovala Ergg Noor, který měl fantastický vlastnosti a chování. Tak se mně strašně líbil, tak jsem převzal to jeho jméno. Tam je Ergg s dvěma G, ale já používám jenom jedno.“
V roce 2000 se Miloši Jónovi – Ergovi splnil jeho velký sen. Složil svůj skautský slib. Předcházelo tomu splnění skautské stezky, chtěl si prostě prožít to, co v mládí nemohl. Mnozí se divili, že ještě v tomhle věku chce někdo začít skautovat, a dokonce si ještě plní stezku určenou pro dvanáctileté kluky. Na to měl a má Miloš Jón jedinou odpověď – na to být skaut není nikdy pozdě.
Krásné vzpomínky má Miloš na Víkendy sv. Jiří. Se svou dcerou se zúčastnil tří ročníků a odnesl si nezapomenutelné zážitky. „Měli jsme malé erby a ty od nás děti získávaly a plnily různé úkoly. Lidi v tom městě nevěděli, co se děje, a my jsme tam takhle začali chodit. Tak v oknech koukali a ptali se, jestli se tu netočí nějakej film nebo něco. Nějakej na čtyřkolce to nevybral, jak na nás koukal, a zahučel do nějaký stráně. A my jsme chodili a mávali do oken. … Tyhle akce končily v takovým malým kostelíčku, tam byly tři prosklený okna, tam byli sv. Václav, sv. Jiří a sv. Vojtěch. A takhle tam zapadlo sluníčko a svítilo to do těch oken. A tam bylo vždycky zakončení, menší, ale krásný povídání mladýho kněze, taky skauta, který mluvil o té skautské oblasti.“
Skautské vzdělání a skautské zahraniční výpravy
Miloš Jón se začal také skautsky vzdělávat. Absolvoval již téměř všechny stupně skautského vzdělání – nejdříve rádcovský kurz, poté společně s dcerou čekatelskou i vůdcovskou zkoušku, a konečně spolu se skautskou partou z Ústí nad Labem také oldskautskou lesní školu. Využil také mnoha příležitostí podívat se se skauty do zahraničí, ať už se jednalo o různé intercampy či jiná setkání. Největším zážitkem v tomto směru pak byla dvě jamboree, v roce 2007 v Anglii a v roce 2011 ve Švédsku. Na obě jamboree se z Ústí nad Labem vypravil celý autobus skautů, vždy byli na akci samotné jeden den jako hosté a pak týden cestovali po Anglii či po Švédsku. Jeho dalším přáním v tomto směru je, aby se ústeckým skautům podařilo zorganizovat také výpravu na jamboree 2015 v Japonsku.
Postupně se stal také výchovným zpravodajem ORJ Ústí nad Labem a vůdcem klubu dospělých a okresním zpravodajem kmene dospělých, díky čemuž se také účastní celostátních oldskautských setkání. Stále ještě vypomáhá při vedení vlčat a skautů, jak ale sám říká, tuto pozici by už rád přenechal mladší generaci.
Betlémy a sběratelství
Velkou zálibou Miloše Jóna, kterou zdědil po svém tatínkovi, jsou betlémy. Doma jich mají bezpočet. „Když jsou Vánoce, tak máme jeden betlém v kuchyni, jeden v obýváku, jeden v ložnici, jeden v chodbě. Kromě toho dávám betlémy na různé výstavy, třeba tady v Ústí do kostela.“ Zvláštních betlémů vlastní hned několik, mimo jiné také dva skautské betlémy. První začal vyrábět s dcerou Terezou a jsou na něm snad všechny skautské osobnosti, které se jdou poklonit Ježíšku. „Jinak se zabývám taky rukodělnou prací, kterou pak přednáším i na různých skautských akcích, to znamená práce se dřevem, vypalování do dřeva, gravírování do skla, začínám i s leptáním do skla, různé výrobky, malování a tak podobně.“
Životním koníčkem Miloše Jóna – Erga se ale stalo skautské sběratelství. Sbírá tak trochu všechno, ale postupně se specializoval především na skautská vyznamenání. Se svou sbírkou jezdí přednášet historii na různé akce a kurzy a právě s její pomocí se snaží budoucím rádcům, čekatelům a vůdcům přiblížit historii skautského hnutí.
Na závěr …
„Jak už jsem začal o tom mluvit, to úžasný přátelství mezi lidmi, důvěra, je to úplně něco jiného než normální život nebo kamarádství, který …. kamarádství je kamarádství, ale tady vzniká přátelství, to je vyšší stupeň. Když se ten člověk na někoho obrátí, tak mu pomůže. A hlavně to vidím teď, co pracuju mezi těma starýma skautama, já jsem z nich nejmladší, všichni jsou nad 80 let, dvěma je 77, takže když se s nimi člověk sejde, tak vypravují nebo vzpomínají, jsou nemocní, ale pořád s tím bojují a při životě je drží ta skautská myšlenka a parta, se kterou se schází až do konce svýho života. Nemám čas zestárnout.“
Nahrála a zpracovala: Lucie Černá (Indi), indi.lucka@email.cz
© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Skautské století
Příbeh pamětníka v rámci projektu Skautské století (Lucie Černá)